CZ
Vypnout grafiku Tisk stránky
  • Změnit
    velikost písma

Oddělení experimentálního výzkumu náhrad orgánových funkcí

V rámci tohoto oddělení se budou řešit tři klíčové problémy:

Problematika regenerace jaterního parenchymu

Hlavním cílem tohoto dílčího projektu bude studovat mechanizmy odpovědné za regeneraci jater v případě jejich poškození.

Játra jsou totiž jediným parenchymovým orgánem schopným regenerace ad integrum. Poměr mezi hmotností jater a hmotností těla je konstantní a játra po resekci jejich části (do 70 % hmotnosti) jsou schopna svoji původní hmotnost obnovit. Poměr mezi hmotností jater a hmotností organismu je geneticky kontrolován. U některých transgenních myších modelů (např. pro pro c-myc) však trvale roste, až posléze dochází k malignímu zvratu proliferujících hepatocytů. U jiných modelů, např. myší s konstitutivně aktivní Wnt-beta kateninovou signalizací, je poměr hmotnosti jater ku hmotnosti organismu zvýšen. V časné fázi regenerace jater má zásadní význam signalizace TNF-alfa a IL-6. Na signalizaci TNF-alfa se podílejí i metaloproteinázy ADAM17/TACE (TNF-alfa konvertující enzym, který aktivuje inaktivní prekurzorový protein na vlastní signální molekulu) a TIMP3 (tkáňový inhibitor metaloproteináz 3), který TNF-alfa odbourává. Úloha těchto proteinů a jejich subcelulární lokalizace v játrech zatím nebyla podrobně prostudována. 

V rámci dílčího projektu budou připraveny myší modely knockoutované a trasgenní pro geny ADAM17, TIMP3 a GFP ("green fluorescence protein" používaný jako reportérový gen pro fluorescenční značení buněk a tkání in vivo) a fuzní geny ADAM17-GFP, TIMP3-GFP. V plánovaných experimentech bude studován vliv exprese studovaných proteinů v hepatocytech a v Kupfferových buňkách, které jsou v játrech hlavním zdrojem TNF-alfa, na regenerační schopnost jater za různých experimentálních podmínek. Exprese studovaných proteinů a změny objemu jaterního parenchymu budou sledovány in vivo fluorescenčním zobrazováním. Pokud se prokáže, že příslušné genové manipulace ovlivňují regenerační schopnost jater, bude přikročeno k pokusům o farmakologické ovlivnění aktivit studovaných proteinů. 

Praktickým byť zatím vzdáleným cílem je možnost získání masy jaterních buněk vhodných k přípravě bioreaktoru v podobě perfuzní kapsle pro překlenutí akutního selhání jater či populace proliferujících hepatocytů vhodných k transplantaci.

Problematika konzervace orgánů vhodných pro orgánové transplantace

Neustále se zvětšující rozdíl v počtu pacientů čekajících na transplantaci ledviny a v počtu orgánů, které jsou pro transplantace k dispozici, je v současnosti problémem většiny světových transplantačních center. Navzdory zvýšené poptávce po orgánech k transplantaci je počet kadaverózních dárců stabilní a doba čekání na transplantaci se pozvolna prodlužuje.

Právě celosvětový nedostatek orgánů vede ke snaze hledat cesty k využití všech možných potenciálních zdrojů, jako jsou dárci s nebijícím srdcem a marginální dárci. Kromě pečlivého výběru dárce a zhodnocení histologického nálezu z odebraných štěpů se nabízí další možnost k predikci postransplantační funkce marginálních ledvin. Jedná se zejména o zlepšení konzervačních podmínek štěpů a jejich sledování již v průběhu konzervace, a dále stanovení biochemických parametrů, které by již před transplantací nevhodné štěpy vyřadily, event. indikovaly modifikovanou imunosupresivní terapii v následném období léčby.

Hlavním cílem tohoto dílčího projektu bude studovat na experimentálních modelech velkých laboratorních zvířat vliv různých patofyziologických vlivů na kvalitu tkání a orgánů určených k přenosu a orgánové transplantaci. Rovněž budou studovány možnosti farmakologického ovlivnění pomocí nově vyvíjených konzervačních roztoků.

Úspěšné řešení projektu by mělo zvýšit počet orgánů vhodných pro transplantaci, což by zásadním způsobem zlepšilo transplantační program v celé ČR.

Problematika miniinvazivních chirurgických postupů v oblasti transplantační problematiky

Další rozsáhlou oblastí, kterou je možné zvýšit okruh potenciálních zdrojů orgánů pro transplantační program, je využití orgánů od žijících dárců (jedná se zejména o darování orgánů v rámci rodiny). A právě v této oblasti se stále více uplatňují miniinvazivní chirurgické přístupy. Konkrétně se jedná o transluminální chirurgické endoskopie v dutině břišní, které jsou možnou alternativou ke standardním otevřeným a laparoskopickým abdominálním chirurgickým technikám. Předpokládá se, že by tyto nové chirurgické techniky měly významným způsobem snížit zátěž dárce orgánů.

Hlavním cílem tohoto dílčího projektu bude studovat tyto nové techniky na velkých laboratorních zvířatech a umožnit tak jejich úspěšné zavedení do klinické praxe transplantační chirurgie.

© Institut klinické a experimentální medicíny 2015 - 2024. Všechna práva vyhrazena.

Created by ARSY line

Pro zaměstnance

Portál
Pošta
Intranet
PACS


Zlatokop
Vema
MIS
Varování

Zavřít