Pacienti, kterým selhalo srdce, mají už čtyřicet let šanci na záchranu života. Tým lékařů pražského Institutu klinické a experimentální medicíny totiž jako první v Československu 31. ledna 1984 úspěšně transplantoval srdce člověku, který by bez tohoto zákroku nepřežil. Josefu Divinovi prodloužili život o více než 13 let. Operace byla zároveň i prvním takovým úspěšným zákrokem ve východní Evropě. Od té doby lékaři v IKEM transplantovali už více než 1390 srdcí.
V noci z 30. na 31. ledna 1984 započal historicky první transplantací srdce další úspěšný transplantační program v IKEM. Ten za 40 let prodloužil a zkvalitnil životy stovek pacientů. Za prvotním rozvojem programu stál tým vedený V. Kočandrlem. První transplantaci provedl P. Firt spolu s chirurgy V. Kočandrlem, J. Hejnalem a P. Kramářem a kardiology J. Fabiánem a I. Málkem. První transplantovaný pacientbyltehdyčtyřiačtyřicetiletýtechnikJosefDivina. „JájsemsejakokardiologstaralopanaDivinu na JIP a následně na lůžkovém oddělení, kde ten akutní průběh nebyl bez problémů, docházelo k určitému stupni odhojení štěpu, které se muselo léčit. V prvních dnech to pro nás znamenalo neustálé nasazení. Pan profesor Kočandrle organizoval dokonce dvakrát denně porady, kde se sešli všichni, kteří se na transplantaci jakkoli podíleli, včetně imunologů a dalších odborností. Prvního pacienta jsme nakonec po šesti týdnech mohli poslat domů,” vzpomíná kardiolog doc. MUDr. Ivan Málek, CSc. z IKEM. Josef Divina se už na podzim vrátil do zaměstnání a s novým orgánem žil dalších třináct let.
V současnosti je transplantace srdce zavedenou klinickou metodou léčby terminálních stádií srdečního selhání. Odhaduje se, že srdeční selhání postihuje v ČR více než 350 000 osob (t.j. přibližně 3,5 % dospělé populace) a jeho výskyt bude dále růst v důsledku stárnutí české populace a nárůstu některých rizikových faktorů jako je obezita a diabetes. „U většiny pacientů je toto onemocnění možné efektivně léčit pomocí moderních léků, které jednoznačně prodlužují život pacienta. U řady pacientů pomáhají implantabilní přístroje (kardiostimulátory či defibrilátory) či katetrizační metody léčby arytmií, chlopenních vad nebo zúžení koronárních tepen. Pro pacienty v nejpokročilejší fázi onemocnění, kteří jsou mladší a nemají přidružená onemocnění, však připadá úvahu transplantace srdce nebo léčba pomocí mechanických srdečních podpor. Tyto chirurgické metody léčby zlepšují jak kvalitu života, tak dlouhodobé přežití nejvíce nemocných pacientů,” říká vedoucí Oddělení srdečního selhání prof. MUDr. Vojtěch Melenovský, CSc.
Aktuálně je na čekací listině v zemi 57 nemocných s nejpokročilejším srdečním selháním. Průměrná čekací doba na nové srdce je přibližně jeden rok. „Nicméně čas do vhodné nabídky pro konkrétního čekatele je nepředvídatelný a v minulosti se proto téměř jedna třetina z nich transplantace nedožila. To se změnilo zavedením programu mechanických srdečních podpor, pomocí kterých nejrizikovější pacienty bezpečně překleneme až do transplantace. Díky tomu dramaticky poklesla úmrtnost na čekací listině a transplantace se dnes nedočká pouze každý dvacátý kandidát,“ uvádí přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie prof. MUDr. Ivan Netuka, Ph.D.
Za celou dobu fungování programu se chirurgům podařilo transplantovat přes 1390 srdcí. V loňském roce provedených 54 transplantací srdce je nejvyšším počtem výkonů za poslední čtvrtstoletí. „K setrvale vzestupnému trendu transplantací v posledních 5 letech zásadním způsobem přispívá kromě řady dalších faktorů rozvoj programu tzv. „bijícího srdce“ OCS Transmedics. Jen díky jeho využití jsme v roce 2023 mohli navýšit celkový počet o 12 vhodných dárcovských srdcí, které by jinak nemohly být v rámci standardních postupů transplantovány,“ dodává prof. MUDr. Ivan Netuka, Ph.D.
Celých 35 let žil s novým srdcem historicky třetí odtransplantovaný pacient Rudolf Sekava. Lékaři mu tehdy diagnostikovali těžkou kardiomyopatii – tedy nemoc, která jinak, než transplantací nejde dodnes řešit. Bez výměny srdce by se nedožil ani tehdejších Vánoc. „Transplantace srdce má na rozdíl od všech ostatních operací jeden faktor, který nás může často překvapit. A to je dárcovské srdce. Překvapit může příjemně, jako v případě pana Sekavy, ale i nepříjemně. Nikdy totiž dopředu nevíme, jak se bude orgán adaptovat na nové prostředí,” říká emeritní přednosta Kardiocentra prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. V současnosti je nejdéle žijící pacientkou paní Linda R., kterou chirurgové transplantovali v březnu 1988. Nové srdce jí slouží už téměř 36 let. Medián přežití pacientů po transplantaci srdce je v posledních 10 letech (2008 - 2013) 14 let.
Dobře organizovaný transplantační program odráží kvalitu zdravotnického systému v dané zemi. Samotná transplantace jako operační výkon je jednou důležitou částí celého procesu. „Nicméně celý proces vyžaduje vytvoření systému vyšetřování pacientů s pokročilým srdečním selháním, optimalizaci jejich léčby, správnou indikaci k transplantaci, vytvoření systému, který zajišťuje péči o potenciální dárce orgánů, koordinaci procesu transplantační pohotovosti, následnou péči o pacienty bezprostředně po transplantaci a dlouhodobou, celoživotní péči o ně. Málokdo ví, že každý pacient po transplantaci stráví v nemocnici v péči kardiologů minimálně jeden měsíc, kdy se nastavuje imunosupresivní léčba, provádějí se opakovaně biopsie k posouzení případné rejekce (odmítavé reakce příjemce na transplantovaný orgán) a řeší případné komplikace léčby. Pacienti jsou následně dlouhodobě sledování v transplantačním centru,” vysvětluje prof. MUDr. Josef Kautzner, CSc. FESC, přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiologie IKEM.
