Co je srdeční selhání?
Srdce je důmyslně uspořádaná pumpa, jejímž hlavním úkolem je udržovat oběh krve tak, aby bylo zajištěno zásobování všech orgánů živinami a kyslíkem. Zdravé srdce dokáže zvýšit výdej krve (minutový oběh) podle nároku organismu až pětinásobně. K tomu má organismus vytvořenu řadu mechanismů týkajících se nejen vlastního srdce.
Při vzniku srdečního selhání je tato základní funkce narušena, nedostatečné prokrvení se projevuje nejprve při zátěži. Zadržování tekutin, které je průvodním jevem onemocnění, je obranným mechanismem, kterým se organismus snaží udržet dostatečnou úroveň krevního oběhu. Srdeční selhání může vzniknout náhle (akutní selhání) nebo se stav rozvíjí pozvolna (chronické selhání). Z uvedeného lze dobře odvodit potíže, se kterými pacient přichází k lékaři. Nejčastější jsou únava, dušnost a otoky končetin.
Jaké jsou příčiny srdečního selhání?
Onemocnění, která vedou k rozvoji srdečního selhání, je celá řada. Prvotní může být postižení věnčitých tepen zásobujících srdeční sval, srdečních chlopní a/nebo přímo srdečního svalu. V naší populaci je nejčastější příčinou srdečního selhání ischemická choroba srdeční a kardiomyopatie.
Jaké jsou příznaky srdečního selhání?
Odlišují se podle toho, zda je postižena levá či pravá srdeční komora. K městnání krve dochází vždy před postiženým oddílem: při levostranné nedostatečnosti se hromadí krev v plicích, nadbytečná tekutina proniká do plicních sklípků a vzniká plicní otok. Nemocný začne pociťovat dušnost, nejprve při větší námaze, později i při běžných činnostech, v pokročilém stadiu selhávání již v klidu. Typické jsou stavy noční dušnosti, které nutí pacienta k posazování. Pokud k otoku plic dojde náhle, jde o závažný stav, který vyžaduje rychlé ošetření.
Pravostranné selhání se projeví otoky dolních končetin, které začínají v oblasti kotníků. Prvním příznakem je nárůst tělesné hmotnosti, který se projeví často dříve než otoky. Městnání krve v orgánech břišní dutiny je zdrojem čerstvých zažívacích potíží a tlakových bolestí v pravém podžebří.
Při snižování srdečního výdeje se organismus snaží zachovat především funkci životně důležitých orgánů. Toho se dosahuje redistribucí krevního průtoku, za zlepšené zásobení mozku a srdce se však platí omezením přívodu krve k ostatním orgánům. Z hlediska vývoje příznaků srdečního selhání je důležitá především porucha perfúze ledvin. Potíže působí i porucha prokrvení kosterních svalů, která je příčinou únavnosti a snížené výkonnosti.
Téměř nedílnou součástí srdečního selhání jsou poruchy rytmu. Nemocný vnímá palpitace („bušení srdce“), může mít závratě nebo i krátkodobé poruchy vědomí.
Jak je možné zjistit přítomnost srdečního selhání?
Pokud se objeví některé z uvedených potíží a nebo příznaků, je zapotřebí navštívit lékaře.Ten má celou řadu možností, jak zjistit příčinu a srdeční nedostatečnost diagnostikovat. Základem je rozbor anamnézy, provedení fyzikálního vyšetření, elektrokardiogramu (EKG), rentgenového snímku plic a odběr vzorku krve. Velmi prospěšné je echokardiografické (ultrazvukové) vyšetření, které nám podá důležité informace o velikosti jednotlivých oddílů srdce, funkci i stavu chlopní. Pokud je žádoucí informace o věnčitých tepnách, provádíme selektivní koronarografii (katetrizační vyšetření, při kterém zobrazujeme tepny zásobující srdce přímým vstřikem kontrastní látky). Tomuto vyšetření často předchází zátěžový test. Šlapání na bicyklovém ergometru při současném natáčení EKG dovolí zjistit nedostatečné prokrvení některé části srdce při námaze.
Můžeme vzniku srdečního selhání předejít?
Odpověď je ano – do jisté míry. Jak jsme uvedli, je u nás nejčastější příčinou ateroskleróza věnčitých tepen. Tato je spojena často s hypertenzí (vysokým krevním tlakem), obezitou, diabetem a poruchami metabolizmu cholesterolu. I když sklon k těmto chorobným stavům částečně zdědíme od předků, můžeme je ovlivnit způsobem svého života. Typickým příkladem je kouření, které je z hlediska rozvoje aterosklerózy (a řady jiných chorob) rizikovým faktorem zásadního významu. Je nutné si uvědomit, že zdravým životním stylem, jehož zásady jsou dobře známy, ovlivňujeme nejen sebe, ale i své děti, které nás v dospělém věku budou napodobovat více než bychom čekali.
Prevence rozvoje srdečního selhání má zásadní význam i po stanovení diagnózy, zde se již uplatňuje i užívání léků a v problému se angažuje lékař. Zde slovo k problematice alkoholu. Zatímco zdravému srdci alkohol v mírných dávkách neškodí nebo dokonce prospívá, při onemocnění srdce je třeba velké opatrnosti. U některých onemocnění (prvotní postižení srdečního svalu) doporučujeme úplnou abstinenci.
Jaké jsou léčebné možnosti srdečního selhání?
Především je nezbytné léčit jakoukoliv odstranitelnou příčinu. Režimová a dietní opatření jsou volena podle stadia onemocnění, základem je přiměřená strava s omezením příjmu soli a adekvátní fyzická zátěž. Tělesnou zátěž doporučujeme ve všech stadiích onemocnění kromě období přechodného zhoršení (dekompenzace) a velmi pokročilého stadia. Dobrým vodítkem pro volbu intenzity pohybu jsou subjektivní pocity nemocného.
Důležitou úlohu má farmakoterapie (užívání léků). Dnes máme k dispozici několik skupin léků, kterými dosáhneme zmírnění obtíží pacientů i zlepšení dlouhodobého průběhu onemocnění. Zde se již není možné řídit pouze subjektivními pocity nemocného – o některých lécích (betablokátory) je známo, že průběh srdečního selhání příznivé ovlivní, aniž by bezprostředně po zahájení léčby zmírnily potíže. Léčba má smysl i v počátečních stadiích, kdy nemocný ještě nemusí mít žádné a nebo má jen malé potíže. Skladbu a dávkování léku musí proto vždy určovat lékař. Jedinou lékovou skupinou, kde si pacient může upravovat dávkování jsou diuetika (močopudné léky), kde je možné řídit se přítomností otoků a váhovými změnami. Pacient se srdečním selháním musí tedy přijmout fakt, že bude dlouhodobě užívat kombinaci léků. Jen tak lze zabránit rozvoji onemocnění a většinou i docílit stavu, kdy pacient i přes trvající poruchu funkce srdečních komor může mnoho let žít kvalitním životem.
V některých případech ovlivníme vývoj srdečního selhání provedením operace (koronární by-pass, operace chlopní), nebo zlepšením synchronie kontrakcí srdečních komor specielní kardiostimulační metodou. Chirurgické metody se uplatní i ve velmi pokročilých stadiích onemocnění, kdy je nutné navrhnout transplantaci srdce.
I u nemocných s poruchami rytmu máme k dispozici celou řadu postupů – od podávání léků až po zavedení automatického defibrilátoru. To je přístroj, který dokáže závažnou poruchu rytmu okamžitě odhalit a sám léčebně zasáhnout.
Tyto a další metody jsou dostupné ve specializovaných kardiocentrech, na která mají ošetřující lékaři dobrou návaznost.
Závěrem
Je skutečností, že případů srdečního selhání stále přibývá. Souvisí to se stárnutím populace a také s přežíváním nemocných s dříve fatálními srdečními příhodami. Tak jako u jiných nemocí je v případě srdečního selhání důležitá prevence, včasný záchyt onemocnění a správně vedená léčba. Péče o tyto nemocné je u nás především v rukou kardiologů, stále více se budou uplatňovat specializované ambulance, které jsou zakládány v kardiocentrech a větších nemocnicích. Zvyšuje se úloha specializované zdravotní sestry.
Prvním předpokladem úspěšného vedení léčby srdečního selhání je však pozitivní přístup pacienta, který má přiměřené informace o svém onemocnění a důvodech, proč musí přijmout určitá omezení.
