Infarkt myokardu (IM) je jedním z projevů ischemické choroby srdeční. Jedná se o ischemické ložiskové odumření části srdečního svalu, které vzniká při uzávěru nebo výrazném zúžení v povodí levé nebo pravé věnčité tepny. Ve většině případů se jedná o uzávěr způsobený krevní sraženinou právě v místě zúžené věnčité tepny. Zcela vzácně může být toto postižení způsobeno zánětem tepny, vmetkem (embolem) nebo spasmem. Infarkt myokardu může postihovat levou i pravou komoru srdeční. Velikost odumřelé srdeční svaloviny je různá podle místa a velikosti uzavřené věnčité tepny.
Klasifikace
Anatomicky podle postižení konkrétní věnčité tepny rozlišujeme infarkt přední, bočné, zadní nebo spodní stěny srdeční. Dále je možno infarkty dělit podle stupně postižení srdeční stěny na transmurální (postihují celou tloušťku srdečního myokardu) a netransmurální (postihují srdeční sval jen do určité hloubky), další dělení se opírá o EKG obraz, kdy rozlišujeme infarkt bez nebo s elevacemi ST segmentu.
Komplikace
Důsledkem infarktu myokardu může být vznik srdeční nedostatečnosti při velkém odumřelém ložisku nebo při akutním vzniku nedomykavosti mitrální chlopně, krajním případem je rozvoj kardiogenního šoku. Další komplikací může být prasknutí srdeční stěny vedoucí zpravidla k úmrtí a poruchy srdečního rytmu, které rovněž mohou být příčinou náhlé smrti nemocného. Pozdním následkem proběhlého infarktu někdy bývá zánět osrdečníku.
Klinické projevy
Hlavním klinickým projevem infarktu myokardu je typicky klidová dlouhotrvající bolest na hrudníku, která se může šířit do krku, dolní čelisti, zubů, jedné nebo obou horních končetin, může být v zádech nebo v oblasti břicha. U části nemocných proběhne infarkt myokardu jako klinicky němá příhoda bez jakýchkoliv příznaků.
Diagnostika
Diagnosa infarktu myokardu je potvrzena při prvním kontaktu s lékařem po natočení EKG křivky a na základě typických biochemických změn. Mezi další diagnostické metody patří echokardiografie a selektivní koronarografie, která kromě přesného zobrazení věnčitého řečiště umožní i jednoznačné rozhodnutí o další efektivní léčbě nemocného.
Léčba
Cílem léčby infarktu myokardu je co nejrychlejší (v řádu hodin) obnovení normálního průtoku v postižené věnčité tepně čili transport nemocného do specializovaného kardiocentra, které provádí katetrizaci srdce s následným provedením tzv. angioplastiky. Ta se provádí přístupem (vpichem) přes stehenní tepnu a pomocí srdečních cévek a dalšího speciálního instrumentaria je možné zprůchodnění uzavřené nebo zúžené tepny, její rozšíření a ve většině případů zavedení koronárních stentů, které udržují průchodnost tepny. Při včasném zákroku pak je možná záchrana nebo zmenšení infarktového ložiska srdečního svalu. U některých nemocných je pak odloženě na základě znalosti postižení dalších tepen indikována srdeční operace, která pomocí koronárních bypassů (přemostění) zlepší zásobení ostatního myokardu. Někdy srdeční operaci indikujeme jako první metodu léčby při závažném nálezu a nemožnosti provedení angioplastiky. Nedílnou součástí léčby je samozřejmě léčba medikamentosní, která je zpravidla doživotní.
Rehabilitace a sekundární prevence
Rehabilitace po prodělaném infarktu je zaměřená hlavně na pohybové aktivity, k určení možného stupně zátěže doporučujeme lázeňský pobyt zaměřený právě tímto směrem. Současně se zde nemocný dozví, co dělat pro omezení rizika vzniku další srdeční příhody (protisklerotická dieta, redukce hmotnosti, zákaz kouření, pohybová aktivita, důsledná léčba přidružené hypertenze, cukrovky, zvýšené hladiny cholesterolu).
Více o infarktu myokardu se můžete dozvědět zde.
