Lidé si hepatitidu typu C často spojují výhradně s užíváním drog, očekávají typické zežloutnutí kůže nebo se domnívají, že se jedná o nevyléčitelné onemocnění. Ve skutečnosti lze dnes infekci moderními přípravky téměř vždy vyléčit. Největší výzvou zůstává její včasné odhalení, mnoho nakažených totiž nemá žádné příznaky.
Když se Hana (43) připravovala na třetí operaci křečových žil, netušila, že jí běžné předoperační vyšetření změní život. Týden před plánovaným zákrokem jí lékař zavolal s informací, že má pozitivní test na hepatitidu C. „Trochu jsem se zhroutila, protože jsem vůbec netušila, co to znamená. Jediné, co jsem si pamatovala, bylo, že v devadesátých letech tím onemocněla herečka Pamela Anderson a byla kolem toho velká aféra,“ popisuje Hanka.
Její příběh ukazuje jeden z nejčastějších problémů nákazy HCV – mnoho lidí o infekci dlouhé roky neví. Nemají žádné obtíže a nemoc se často odhalí náhodně při vyšetření z jiného důvodu. Očekávají totiž, že jako jiné typy žloutenky se i tato projeví žlutým bělmem očí. „Hepatitida C je zrádná především tím, že může probíhat desítky let skrytě. I když se jí říká žloutenka, téměř nikdo při ní nezežloutne. Pacient se cítí zdravý, má často normální jaterní testy, a přesto může virus postupně poškozovat játra,“ říká doc. MUDr. Soňa Fraňková, Ph.D., zástupkyně přednosty pro klinickou hepatologii z Kliniky hepatogastroenterologie IKEM.
Podle údajů Státního zdravotního ústavu bylo letos od ledna do června hlášeno 952 případů hepatitidy typu C. Ve stejném období loňského roku jich bylo 711. Nejvyšší počet hlášených případů byl zaznamenán v roce 2024, kdy bylo diagnostikováno 1 447 pacientů. Podle odborníků nemusí vyšší čísla znamenat, že infekcí skutečně výrazně přibývá. „Počty nově zachycených pacientů výrazně ovlivňuje to, kolik lidí se nechá vyšetřit. Díky osvětě dnes častěji odhalujeme i pacienty, kteří virus v těle nosili dlouhé roky, ale dosud o tom nevěděli,“ vysvětluje doc. Fraňková. Problémem jsou podle ní zejména mýty, které kolem onemocnění panují. Jedním z nejčastějších mýtů je, že hepatitida C se týká pouze lidí užívajících drogy. Ti sice dnes představují významnou rizikovou skupinu, ale zdaleka nejsou jediní. „Nakazit se lze také při sdílení injekčního vybavení, při neodborně provedeném tetování nebo piercingu, či při přenosu z matky na dítě během porodu. Méně častým rizikem je přenos při pohlavním styku, přibližně v 5 % případů,“ vyjmenovává zástupce přednosty pro výzkum a výuku Kliniky hepatogastroenterologie doc. MUDr. Jan Šperl, CSc., možnosti nákazy.
Hepatitida C se naopak nepřenáší běžným kontaktem. Podáním ruky, objetím, polibkem, společným jídlem nebo používáním stejného nádobí se člověk nenakazí. Navíc nejde o nevyléčitelnou nemoc. Ještě před několika lety sice byla léčba náročnější a spojená s řadou nežádoucích účinků, dnes už ale mají pacienti k dispozici moderní přímo působící antivirotika. „Pacienti zpravidla jednou denně užívají tablety. Léčba má minimální nežádoucí účinky a má téměř stoprocentní účinnost,“ říká doc. Fraňková.
Pokud hepatitida C zůstane dlouhodobě neléčená, může trvale poškodit játra. V průběhu dvaceti až třiceti let může vzniknout jaterní cirhóza, zvyšuje se také riziko rakoviny jater. Zásadní je tak včasná diagnóza. Vyšetření je jednoduché a může jej provést i praktický lékař. Jedná se o krevní test na přítomnost protilátek proti viru hepatitidy C (anti-HCV). „Hepatologové v IKEM se ročně postarají průměrně o 250 nakažených HCV. Dříve musela řada z nich na transplantaci. Největší překážkou není samotná léčba, ale to, že mnoho lidí o své infekci neví. Proto je důležité nevěřit mýtům a nebát se léčby,“ uzavírá prof. MUDr. Tomáš Hucl, Ph.D., přednosta Kliniky hepatogastroenterologie.
