V lidském těle pracuje čím dál více chytrých mašinek. Řídí srdce, stimulují mozek, nahrazují zrak i sluch... Stávají se z nás kyborgové, v nichž organická tkáň a elektronická vylepšení splynou v přirozený celek?
Kardiostimulátor dnes upravuje srdeční rytmus více než dvou milionů lidí na celém světě. Jen v České republice jím lékaři každoročně vybaví přes šest tisíc pacientů. Zatímco ještě v roce 1950 se ani nejdokonalejší kardiostimulátor neobešel bez napájení ze sítě a byl tak obrovský, že ho bylo nutné tlačit na vozíku, dnes je velký jako přívěsek na klíče, váží mezi patnácti a třiceti gramy a implantuje se do podkoží pod klíční kostí, takže o něm člověk téměř neví. Baterie vydrží pracovat několik let.
Pukem do těla
Do pacientova těla implantovali první kardiostimulátor švédští lékaři v říjnu 1958. Arne Larsson dostal přístroj o průměru hokejového puku a váze přes dva kilogramy; měl dva tranzistory, zatímco ty dnešní jich mají stovky tisíc, a vydržel pracovat pouze tři hodiny. Navzdory tomu pacient-průkopník přežil, zemřel 86letý roku 2001 na rakovinu. Za svůj život vystřídal celkem 26 různých kardiostimulátorů.
Kardiostimulátor pomáhá lidem, jejichž srdce bije příliš pomalu nebo s pauzami. Prostřednictvím elektrod zavedených přímo do srdce vysílá impulsy udržující správnou frekvenci. Lidově se mu říká budík, ale to je hrubé podcenění jeho schopností. Lze ho považovat spíše za programovatelný počítač s mnoha funkcemi.
Přístroje jsou vybaveny senzory pro zjišťování polohy, teploty nebo koncentrace adrenalinu. Poznají, zda člověk odpočívá, jde do schodů, sportuje nebo sleduje napínavý film. A rytmus srdce tomu přizpůsobí. Od letošního jara je v Česku k dispozici také kardiostimulátor odolávající i silnému magnetickému poli, takže s ním pacient smí na vyšetření magnetickou rezonancí.
Povzbuzení pro mozek
Elektrickou stimulací lze už přes dvacet let pomáhat rovněž pacientům trpícím různými poruchami nervového systému. Elektrody zavedené do hlubokých mozkových jader pomáhají odstraňovat příznaky Parkinsonovy choroby, dystonie (mimovolné svalové křeče) a třes rukou. Terapie se bez větších úspěchů zkoušela i při epilepsii, nově jsou slibné výsledky u depresí a vědci studují další možnosti využití. Zdrojem impulsů je neurostimulátor implantovaný opět pod klíční kost. Na světě už hlubokou mozkovou stimulaci využívá padesát tisíc lidí, u nás zatím kolem dvou set. Přístroj stojí kolem milionu korun a je plně hrazen pojišťovnou. "Zatímco jinde ve světě je čekací doba rok nebo dva, u nás pacienti nečekají déle než několik měsíců," pochvaluje si Evžen Růžička z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Zatímco kardiostimulátor vysílá elektrické pulsy jednou nebo dvakrát za sekundu, neurostimulátor "pálí" stokrát rychleji. To klade vysoké nároky na baterie. Vítanou novinku proto představuje přístroj,
jehož baterii je možné bezdrátově dobíjet. Díky tomu by měl vydržet až deset let bez výměny. "Očekáváme další neurostimulátory, které se budou umísťovat do kosti přímo v hlavě, aby nebylo nutné vést kabely pod kůží. Dnes přístroje vysílají hrubé kmity nemající s fyziologií mnoho společného. Budoucí inteligentní stimulátory přizpůsobí signál požadavkům organismu," říká Růžičkův kolega Robert Jech.
Restart splašeného srdce
Až dvě procenta obyvatel vyspělých zemí umírají na následky náhlé srdeční smrti. Ta je zpravidla způsobena příliš rychlým srdečním rytmem, kdy srdce bije tak usilovně a chaoticky, že se nestačí naplnit krví. V podobných případech přichází ke slovu další přístroj implantovaný do těla: kardioverter-defibrilátor (ICD). Je o něco větší a těžší než kardiostimulátor, hlavně kvůli větším nárokům na baterii.
ICD reguluje srdeční rytmus, ale kromě toho umí zmatkující srdce "resetovat" silným elektrickým šokem. Na YouTube je k vidění video z červnového fotbalového zápasu, při němž se dvacetiletý belgický obránce Anthony Van Loo zničehonic skácel na trávník. Postihla ho silná arytmie, jeho srdce bilo s frekvencí až 400 úderů za minutu. Umíral. Lékaři u něho naštěstí rok předtím diagnostikovali srdeční vadu a implantovali mu ICD. Na videu je vidět, jak sebou bezvládné tělo "samo od sebe" škublo a fotbalista se vzápětí probral. Přístroj pustil do zběsile bušícího srdce proud o velikosti 20 ampérů, čímž ho vrátil ke správné činnosti.
Kardioverter-defibrilátor, který stojí kolem milionu korun, dnes používá několik stovek tisíc lidí. V Česku jej ročně dostanou téměř dva tisíce pacientů a jejich počet stále roste. "Neznám případ, kdy by byl ICD někomu odmítnut, jsme na úrovni vyspělých států západní Evropy," říká Josef Kautzner, přednosta kardiologické kliniky v pražském IKEM.
Nová role pro iPhone
Pomalu se prosazuje další služba proměňující lékařskou péči: dálkový monitoring kardiostimulátorů a ICD přístrojů. Pacient nahraje informace z paměti přístroje do zařízení připojeného k telefonu a odešle je lékaři. Systém od firmy Biotronik to dokonce umí automaticky a bezdrátově. "Přístroje mohou posílat více dat o stavu pacienta - jakou má tepovou frekvenci, jak moc se pohybuje, zda nemá fibrilaci síní, jaký má obsah vody v plicích... V současné době probíhají studie, které by měly odpovědět na to, zda lze tyto informace využít při léčbě. Naše pracoviště se několika z nich účastní," říká Josef Kautzner.
Informace mohou lékařům posílat rovněž další přístroje sledující například hladinu cukru u diabetiků. Pro pacienty je to pohodlnější a bezpečnější, pro zdravotní systém výrazně levnější. Pokud se vznikající problém podaří podchytit na počátku, stačí například podat vhodný lék a vyhnout se nákladné hospitalizaci…
Plné znění článku: Týden 19. 10. 2009, autor O. Vrtiška
