CZ
Vypnout grafiku Tisk stránky
  • Změnit
    velikost písma
  • Úvod
  • Perkutánní náhrada aortální chlopně

Perkutánní náhrada aortální chlopně

Akutní stenóza (zúžení aortální chlopně) je v současnosti nejčastější chlopenní vadou. Vyskytuje se přitom převážně u starších pacientů, kteří mají mnohdy řadu dalších onemocnění. V případě významné chlopenní vady či dysfunkce levé komory srdeční je definitivní léčbou kardiochirurgický výkon - náhrada aortální chlopně. Chirurgické řešení je pro dobré výsledky stále metodou volby, nicméně část především starších pacientů nemůže klasický zákrok podstoupit vzhledem k vysokému riziku komplikací. Tito nemocní jsou pak kandidáty pro tzv. perkutánní náhradu aortální chlopně (PAVR), kdy se nová chlopeň zavádí katetrizační cestou, tj. přes cévní systém.

V současnosti jsou používány dva systémy: chlopeň Edwards-Sapien a CoreValve Revalving System. V IKEM je používán CoreValve systém, který je tvořen samoexpandabilní nitinolovou kostrou se třemi cípy chlopně z prasečího perikardu. Je dostupný ve velikostech 26 a 29 mm a zavádí se přes stehenní tepnu (alternativou je přístup přes hrot levé komory).

Obr.: Chlopeň CoreValve

Obr.: Zavaděč pro systém CoreValve

Vyšetřovací postupy před indikací k perkutánní náhradě chlopně

Před provedení perkutánní náhrady jsou vyžadována následující vyšetření:

  1. zhodnocení klinického stavu nemocného (anamnéza, přidružená onemocnění, stanovení rizika chirurgického výkonu - EuroScore)
  2. kompletní angiografie (koronarografie k vyloučení ischemické choroby srdeční, angiografie levé komory k vyloučení významnější nedomykavosti mitrální chlopně, angiografie bulbu aorty k vyloučení nedomykavosti aortální chlopně, pánevní angiografie k zhodnocení vinutí tepen a případných zúženin pánevního řečiště)
  3. jícnová echokardiografie
  4. CT scan: rekonstrukce aortálního kořene a cévního systému

Obr.: CT rekonstrukce aorty

Kontraindikace výkonu

Perkutánní náhrada aortální chlopně není vhodná pro pacienty, u kterých byla zjištěna: přítomnost síňového nebo komorového trombu (sraženiny), významná mitrální regurgitace, ejekční frakce levé komory pod 20%, výrazná hypertrofie (zbytnění) levé komory nad 17mm, subaortální stenosa, velikost aortálního prstence pod 20 mm a nad 27 mm, přítomnost nevyřešeného významného koronárního postižení, dilatace ascendentní aorty nad 43 mm, koarktace, aneurysma břišní aorty, průměr stehenních a pánevních tepen pod 6 mm, výrazné vinutí a kalcifikace pánevního řečiště.

Transapikální přístup není vhodný pro nemocné po předchozím chirurgickém výkonu na levé komoře s použitím záplaty, s kalcifikovaným osrdečníkem, s těžkou respirační insuficiencí.

Technika implantace

V současnosti se nejčastěji používají dva přístupy: retrográdní transfemorální (přes stehenní, vzácně i přes podklíčkovou tepnu) a antegrádní transapikální (přes hrot levé komory). Zatím všechny implantace na našem pracovišti byly provedeny transfemorálně v lokálním umrtvení. Po nasondování aortální chlopně je provedena balónková predilatace zúžené chlopně. Vlastní implantace chlopně pak je provedena za kontroly aortografie a echokardiografie. Je ověřována správná pozice náhrady, lokalizace a stupeň aortální regurgitace a průchodnost koronárních tepen. Po výkonu je sledován hemodynamický stav pacienta, místo punkce a případně poruchy rytmu (převážně výskyt AV blokády).

Transapikální přístup vyžaduje úzkou spolupráci s kardiochirurgem, který provede anterolaterální minithorakotomii (řez na boční straně hrudníku). Po preparaci srdečního hrotu je provedena punkce levé komory a aortální náhrada je implantována pomocí zavaděče antegrádní cestou (po směru toku krve).

Obr.: Transapikální přístup

Obr.: Implantace chlopenní náhrady z transapikáního přístupu

Závěry

Pomocí perkutánní náhrady aortální chlopně dochází k hemodynamickému i klinickému zlepšení stavu pacienta. Vzhledem k době provádění relativně nové techniky jsou však prozatím známy krátko- až střednědobé výsledky (cca 2 roky). Další osud nemocných je pak limitován převážně jejich přidruženými onemocněními. Rozšíření indikací perkutánního přístupu i na pacienty s nižším rizikem klasického operačního výkonu není zatím vyřešeno.

© Institut klinické a experimentální medicíny 2015 - 2024. Všechna práva vyhrazena.

Created by ARSY line

Pro zaměstnance

Portál
Pošta
Intranet
PACS


Zlatokop
Vema
MIS
Varování

Zavřít