CZ
Vypnout grafiku Tisk stránky
  • Změnit
    velikost písma
  • Úvod
  • HEPATITIDA C – TICHÝ A NENÁPADNÝ ZABIJÁK

HEPATITIDA C – TICHÝ A NENÁPADNÝ ZABIJÁK

Zákeřné a velice vážné onemocnění, které může  i desítky let probíhat s minimálními příznaky, člověk nemusí vůbec vědět, že je  nakažený –  to je virová hepatitida typu  C (HCV). Svým nositelům téměř ve všech případech přivodí fibrózu a cirhózu  jater, nejzávažnějšími komplikacemi jsou však selhání a nádor jater, které bez včasné transplantace mohou vést až ke smrti. V České  republice žije asi 40 000 osob infikovaných virem hepatititdy C a ročně je nově  diagnostikováno přibližně 1 000 nových případů. V Institutu klinické a  experimentální medicíny jsou pacienti s touto nepředvídatelnou chorobou léčeni  novými léky – antivirotiky – které přímo zastavují množení viru v játrech. Léčba  trvá pár měsíců a byly tak uzdraveny již desítky lidí. Každoročně na problematiku a závažnost této nemoci upozorňuje Světový den hepatitidy, který  si připomínáme vždy 28. července. Celosvětová akce si klade za cíl zvýšit  povědomí veřejnosti o virových hepatitidách, jejichž výskyt, zejména hepatitidy  C, je alarmující a povědomí o ní je velmi malé.

  Milena (54 let) měla problém s ledvinami již od narození, celý život jí sloužila jen jedna a ta před pěti lety fungovala již jen na 20 % a musela proto být na peritoneální dialýze. Nicméně na základě podrobných testů lékaři v IKEM zjistili, že její sestra by mohla být vhodným dárcem orgánu. „Když nám lékaři řekli, že je sestra pro  mě kompatibilním dárcem a mohla by mi darovat zdravou ledvinu, nastala u nás  obrovská euforie radosti a začaly jsme se intenzivně připravovat na operační  výkon. Při posledním křížovém testu mi však lékaři diagnostikovali, pro mě do  té doby neznámou, hepatitidu C a vidina transplantace se pro mě rozplynula,“ říká pacienta Milena. Léčba tohoto virového onemocnění, jehož původcem je virus HCV, byla ještě nedávno náročná a zdlouhavá. Při terapii založené na podávání interferonů pacienti trpěli nesnesitelnou únavou, bolestmi i psychickými problémy. K léčbě se mnoho pacientů neodhodlalo z obavy z nežádoucích účinků, a ani ti, kteří ji dokončili, neměli zdaleka vyhráno – ještě před deseti lety se ze žloutenky vyléčila jen asi polovina pacientů. „Největší riziko hepatitida C  představovala pro osoby s oslabenou imunitou, na prvním místě pro pacienty po  orgánových transplantacích a pro pacienty na hemodialýze. Právě k těmto  skupinám osob prioritně směřovala léčba hepatitidy C, kterou jsme začali  v roce 2014 v Institutu klinické a experimentální medicíny jako první  v ČR praktikovat. Z výsledků jsou nadšeni nejen odborníci, ale  především pacienti. Jedná se o tzv. přímo působící antivirotika, která s  minimálními nežádoucími účinky vyléčí téměř všechny pacienty, kteří hepatitidou  C trpí,“ říká MUDr. Jan Šperl, CSc., zástupce přednosty pro výzkum a výuku Kliniky hepatogastroenterologie IKEM.

  Díky vysokému standardu hygienických opatření na hemodialyzačním odděleních počet nakažených pacientů sice v posledních letech podstatně klesal, ale zcela nevymizel. Léčba hemodialyzovaných pacientů starými léky byla při poruše funkce ledvin velmi složitá a pacienti ji velmi špatně snášeli. Novými léky bylo v IKEM v letech 2014–2017 vyléčeno téměř 50 takových nemocných. Mezi nimi i pacientka Milena: „Dodnes nevím, kde jsem se hepatitidou C  nakazila, jak dlouho jsem ji měla a kdybych nešla na transplantaci ledviny, tak  to možná netuším dodnes. Nicméně po dvou měsících od diagnózy žloutenky jsem  nastoupila na farmakoterapii a za tři měsíce po léčbě jsem byla bez jakéhokoliv  nálezu a byla jsem naprosto v pořádku, což byl po všech peripetiích skvělý  pocit. Když jsem brala léky, nedělalo se mi po nich špatně a neměla jsem téměř  žádná omezení. Vyléčení pro mě bylo doslova vysvobození – konečně jsem mohla  podstoupit vysněnou transplantaci ledviny. Mezitím však sestra dostala koliku  ledviny, takže jsem musela čekat na ledvinu od zemřelého dárce. Po čtyřech  měsících, kdy jsem byla na čekací listině, mi oznámili, že pro mě mají ledvinu.  Dva roky od transplantace se mi daří skvěle, nemám žádná omezení a čtyřikrát do  roka absolvuji pravidelné lékařské prohlídky.“ 

  V současné době se v hepatologické ambulanci v IKEM léčí ročně průměrně 150 pacientů s hepatitidou C, v dřívější době jich byla většina po orgánových transplantacích, ti ale naštěstí rychle ubývají.  „V  posledních 15 letech byla nedílnou součástí mé ambulantní práce léčba chronické  hepatitidy C po orgánových transplantacích, zejména tedy po transplantaci jater.  Vždy jsem s obavami čekala, jak budou pacienti léčbu snášet, protože většina z  nich měla závažné nežádoucí účinky. A také stálo hodně práce pacienta  přesvědčit, aby v nepříjemné léčbě pokračoval. Nejhorší potom bylo říkat  pacientům, že jejich léčba byla neúspěšná, což se stávalo až u 60 % z nich.  U pacientů po transplantaci jater byla zpráva dobrá pouze ve 40 % případů. Díky  nové léčbě nemáme v současné době žádné pacienty, kterým by hepatitida C  po orgánové transplantaci mohla zkracovat život,“ podotýká lékařka hepatologické ambulance IKEM MUDr. Soňa Fraňková, Ph.D.

  Od roku 1995 se v Institutu klinické a experimentální medicíny plně rozvinul program transplantace jater. U některých pacientů sice proběhla úspěšně transplantace nějakého životně důležitého orgánu, ale jsou případy, kdy se u nich kvůli infekci virem hepatitidy C rychle rozvíjelo selhání jater. „Jsem velmi potěšen, že v posledních dvou  letech žádný pacient po transplantaci jater s infekcí hepatitidy C na naší  klinice neležel. Ve stejném období nebylo nutné provést ani jednu  retransplantaci jater kvůli selhání jaterního štěpu vlivem hepatitidy C, což je  velmi příznivá situace, která je výsledkem systematické léčby našich pacientů  novými a moderními léky. V minulosti bylo také důležité to, že díky  precizně vedené dokumentaci jsme všechny ohrožené pacienty dokázali rychle  najít a k léčbě pozvat. Věřím, že v budoucnu se díky moderní léčbě hepatitidy C  podaří významně snížit počet infikovaných osob v naší populaci a tím i riziko  přenosu na zdravé osoby. Toto je však úloha vyžadující spolupráci více subjektů  a vypracování metodického postupu pro vyhledávání infikovaných osob, neboť  většina z nich o svém onemocnění zatím neví,“ uzavírá přednosta Kliniky hepatogastroenterologie IKEM prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.

© Institut klinické a experimentální medicíny 2015 - 2018. Všechna práva vyhrazena.

Created by ARSY line

Pro zaměstnance

Intranet
Pošta
Strava
Varování

Zavřít

Tyto internetové stránky používají soubory cookie Více informací zde.

Souhlasím