CZ
Vypnout grafiku Tisk stránky
  • Změnit
    velikost písma

Hepatitida B

Hepatitida B je infekční zánět jater vyvolané virem hepatitidy B (HBV), dříve se často označovala jako tzv. „sérová žloutenka“. Celosvětově se jedná o nejčastější virové onemocnění jater,  ve světě žije asi 343 milionů lidí s HBV infekcí, z nichž nejvíce v oblastech subsaharské Afriky a jihovýchodní Asie. Česká republika patří mezi státy s nízkým výskytem HBV infekce, ročně je hlášeno v ČR v posledních letech méně než 100 případů akutní virové hepatitidy B.

Přenos infekce je možný krví, pohlavním stykem a z matky na dítě při porodu. V dřívějších dobách byl možný přenos krevní transfuzí, lékařskými nástroji, které nebyly na jedno použití a nebyly dostatečně sterilizované, v riziku byli pacienti podstupující pravidelnou hemodialýzu. Přenos infekce je možný rovněž prováděním tetování v amatérských podmínkách a při akupunktuře, pokud nejsou zachovány aseptické podmínky. V západních zemích je nejčastější příčinou infekce virem hepatitidy B nitrožilní užívání drog a rizikový pohlavní styk. Hepatitida B se nepřenáší podáním ruky, používáním stejného nádobí, líbáním, objetím, kašlem či kýchnutím.

 Inkubační doba je dlouhá, 50–150 dní. Příznaky akutní infekce mohou připomínat jiná virová onemocnění: typické je nechutenství, nevolnost, zvýšená teplota, bolesti kloubů, vyrážka. U dospělých následně dojde k zežloutnutí, v dětském věku může infekce probíhat s minimem příznaků a bez žloutenky, takže si ani nemusíme být vědomi nákazy. Chronická infekce pak může mít rovněž zcela bezpříznakový průběh až do fáze pokročilého jaterního onemocnění. Díky vysokému počtu osob infikovaných v oblastech jihovýchodní Asie a subsaharské Afriky je hepatitida B stále celosvětově vedoucí příčinou úmrtí na jaterní onemocnění, chronické selhání jater a rakovinu jater. Jaterní cirhóza či rakovina jater se vyvinou u neléčené HBV infekce po desetiletích trvání choroby.

Do chronického stadia přejde méně než 5 % akutních hepatitid B u zdravých dospělých pacientů. Pacienti s poruchou imunity (imunokompromitovaní nemocní, jako např. pacienti v chronickém hemodialyzačním programu, pacienti podstupující protinádorovou či imunosupresivní léčbu, pacienti současně infikovaní virem HIV) mají sníženou schopnost eliminovat infekci HBV, a proto u nich přechází infekce HBV do chronicity ve více než 50 % případů. Pravděpodobnost chronicity u novorozenců infikovaných HBV při porodu od matky je vyšší než 90 %, při infikování dětí mladších 5 let je pravděpodobnost vzniku chronické infekce HBV 25–50 %.

Diagnózu hepatitidy B stanovíme na základě klinických příznaků a pomocí krevních testů. Chronická HBV infekce je často odhalena náhodně z krve, při vyšetření z jiného důvodu (vyšetření v těhotenství, předoperační vyšetření). Tzv. povrchový antigen viru hepatitidy B (HBsAg, surface antigen, dříve často také nazýván „australským antigenem“) je základním screeningovým vyšetřením. Při akutní infekci je detekován jako první, při chronické infekci v krvi přetrvává. V akutní fázi pomocí vyšetření krve zaznamenáme vysokou hodnotu aktivity jaterních enzymů (tzv. zvýšené jaterní testy) a zvýšenou hodnotu bilirubinu. V chronické fázi mohou být hodnoty jaterních testů zvýšené pouze mírně či být dokonce úplně v normě. Důležitým vyšetřením, které rozhoduje o zahájení léčby chronické hepatitidy B, je stanovení množství viru hepatitidy B v krvi, tzv. vyšetření HBV DNA. Před zahájením léčby v současné době již není potřeba provádět jaterní biopsii, tuhost jater, tedy stadium jaterního onemocnění, je možné stanovit pomocí jaterní elastografie, například přístrojem Fibroscan®, který změří tuhost jater odpovídající množství vaziva v játrech, které odráží, jak moc jsou játra onemocněním poškozena.

V akutní fázi infekce, pokud má pacient příznaky a vyhledá lékaře, je ve většině případů podávána pouze léčba tlumící nepříjemné příznaky onemocnění: dietní strava, fyzické šetření. Osoby, u kterých přetrvává pozitivita HBsAg déle než 6 měsíců, považujeme za osoby s chronickou infekcí. Protivirová léčba hepatitidy B je podána pacientům, kteří mají v krvi dlouhodobě vysoké množství viru provázené zánětlivou aktivitou v játrech (vyšší „jaterní testy“) a/nebo mají významné poškození jater (vyšší stadium jaterní fibrózy). Cílem léčby je potlačit co nejvíce množení viru v jaterních buňkách a předejít tak dalšímu poškození jater.  V současné době se k léčbě HBV infekce nejčastěji používají léky přímo blokující množení viru, tzv. nukleotidová nebo nukleosidová analoga. Tyto léky mají již dnes vysokou účinnost a nízké riziko vzniku rezistence. Léky první volby pro dlouhodobou léčbu jsou dnes tenofovir a entekavir, oba léky mají skvělou toleranci, užívají se dlouhodobě, oba v tabletách jedenkrát denně. Jejich tolerance je skvělá, nežádoucí účinky minimální.

HBV je DNA virus, který dosud nelze dostupnou léčbou z organismu kompletně eradikovat, v případě, že se jedinec jednou nakazí, virus dokáže přežívat v podobě maličkých molekul (tzv. ccc-DNA) v jaterních buňkách po celou dobu života hostitele. Laboratorním obrazem úspěšně překonané infekce (pacient již nemá pozitivní HBs antigen) je pouhá pozitivita protilátek anti-HBc total. I u osob, které dosáhly negativity HBsAg, se však jedná pouze o maximální imunitní kontrolu množení viru.  V případě, že například chemoterapie nebo imunosupresivní (imunitu oslabující) léčba oslabí imunitní kontrolu HBV infekce, virus se znovu začne v jaterních buňkách množit.  Hepatitida B pak může znovu vzplán (tzv. reaktivace hepatitidy B) s rychlým vývojem cirhózy jater nebo dokonce s projevy akutního jaterního selhání. Reaktivace HBV ohrožuje pacienty nejen při léčbě nádorových onemocnění, ale i i pacienty při imunosupresivní a biologické léčbě systémových zánětlivých chorob. Abychom těmto situacím předešli, je nezbytné pacienta před započetím takovéto léčby na přítomnost prodělané hepatitidy B vyšetřit a podat léky preventivně. Vyšetření, zda pacient hepatitidu B má nebo ji prodělal, j v současnosti již standardním postupem před zahájením imunosuprese či chemoterapie. V těchto případech se nejčastěji používá lamivudin.

Na rozdíl od hepatitidy C, hepatitidě B můžeme dokonale předejít očkováním. Očkovací látka je k dispozici již od roku 1982 a nejprve byli očkování lidé s největším rizikem nákazy, jako například zdravotníci či pacienti, kteří docházeli na pravidelnou hemodialýzu.  Infekce novorozenců a malých dětí jsou v současné době v České republice naprosto výjimečné díky vyšetření (tzv. screeningu) všech těhotných žen na přítomnost HBs antigenu a následné pasivní a aktivní imunizaci novorozenců HBsAg pozitivních matek. Od roku 2001 je v České republice prováděna plošná vakcinace dětí od 9. týdne věku (po zavedení očkování byly očkovány navíce děti dvanáctileté). Očkování proti hepatitidě B je součástí tzv. hexavakcíny, která je nyní podávána ve třech dávkách. Pokud jsme se narodili před rokem 1989 nebo očkování proti HBV nebylo z jakéhokoliv důvodu součástí našeho očkování v dětství, očkování je rovněž možné. K dispozici je očkovací látka Engerix či kombinovaná vakcína proti hepatitidě A a B Twinrix. Aplikují se tři dávky očkovací látky. očkování je vhodné např. před cestou do oblastí s vysokým výskytem infekce (Afrika, Asie).

© Institut klinické a experimentální medicíny 2015 - 2019. Všechna práva vyhrazena.

Created by ARSY line

Pro zaměstnance

Intranet
Pošta
Strava
Varování

Zavřít

Tyto internetové stránky používají soubory cookie Více informací zde.

Souhlasím