Krátce nad ránem zemřel ve „svém“ Institutu klinické a experimentální medicíny doc. MUDr. Rudolf Kramář, CSc., jeden z pionýrů české i slovenské kardiovaskulární chirurgie. Bylo mu 89 let.
„Tyto chvíle patří mezi ty nejsmutnější, které člověk zažívá. Odešel poslední z našich chirurgických ‚otců’, kteří stáli u zrodu IKEM. Svým vztahem k pacientům, ale i životu vůbec nám byl v mnohém vzorem. Chvíle s ním prožité zůstanou v mém srdci navždy,“ říká prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., přednosta Kardiocentra IKEM a blízký přítel doc. Kramáře. V uctění památky skvělého lékaře a výjimečné osobnosti bude nad Institutem klinické a experimentální medicíny vlát až do posledního rozloučení s doc. Kramářem černá vlajka.
Doc. MUDr. Rudolf Kramář, CSc. se narodil 29. září 1930 v obci Řásná (u Telče), pak se jeho rodina přestěhovala do Hradce Králové a od roku 1938 žila v Kamenném Přívozu na Benešovsku. Maminka byla švadlenou, tatínek vedoucím v místním kamenolomu. Vystudoval reálné gymnázium v Benešově u Prahy a v roce 1956 promoval na Fakultě vnitřního lékařství UK (dnešní 1. LF UK).
V září téhož roku nastoupil na chirurgii do nemocnice v Litoměřicích, kterou vedl MUDr. Rudolf Špelina, o 6 let později už pracoval v Ústavu klinické a experimentální chirurgie v Thomayerově nemocnici. Zde se nejprve věnoval problematice cévní chirurgie a později, po zahájení kardiochirurgického programu, i tomuto oboru.
V obou odvětvích exceloval nejen klinické praxi, ale také při zavádění nových metod a postupů. Za připomenutí stojí vypracování metody ochrany cévních protéz před infekcí, spoluúčast na zahájení programu cévních rekonstrukcí v léčbě vaskulogenní impotence, stejně jako jeho významný přínos k metodickému přístupu v chirurgické léčbě vasorenální hypertenze.
Do podvědomí širší veřejnosti se zapsal svojí účastí na přípravě transplantací ledvin a později i srdce, kdy se v roce 1984 účastnil jako jeden ze 4 chirurgů první transplantace tohoto orgánu v tehdejší ČSR.
Významně se také uplatňoval při zahájení chirurgické léčby ischemické choroby srdeční, kdy se zaměřoval na technické a taktické možnosti ovládající rozsah vlastních výkonů, stejně jako i na prevenci možných komplikací této choroby. Do této oblasti jeho zájmů spadá i průběžná snaha o vypracování optimálního způsobu ochrany myokardu v průběhu výkonů na zastaveném srdci. V oblasti kardiochirurgie se podílel také na rozvoji chlopenní chirurgie, stejně jako chirurgické léčbě onemocnění hrudní aorty, a to zejména její akutní disekce.
Jeho znalosti a dovednosti vyústily v desítky článků v českých a zahraničních odborných časopisech, jednoroční stáž na chirurgické klinice Univerzity v Chicagu a podílel se i na zahájení a rozvoji cévní chirurgie na několika českých pracovištích, stejně jako v tehdejší Jugoslávii. Dlouhá léta se účastnil postgraduálního vzdělávání lékařů v rámci v IPVZ
Doc. Kramář se za svého života nestal členem žádné politické strany. V roce 1989 se aktivně účastnil debat s veřejností, sám vyprávěl, že v jeden večer vystupoval na podiích obou scén Národního divadla (nová, stará). Na základě těchto debat přišla po revoluci nabídka na post ministra zdravotnictví, kterou odmítl s tím, že chce léčit lidi, ne úřadovat. Docenturu získal až po roce 1989.
Byl svého času nejstarším registrovaným ligovým hráčem volejbalu v ČR, přestal hrát až dlouho po své 70tce.
