CZ
Vypnout grafiku Tisk stránky
  • Změnit
    velikost písma
  • Úvod
  • Arteriální hypertenze

Arteriální hypertenze

Arteriální hypertenze (AH) je označením pro opakované nebo přetrvávající zvýšení krevního tlaku – podle definice na hodnoty 140/90 a vyšší. Jde o významné onemocnění pro jeho vysoký výskyt a pro rizika kardiovaskulárních a mozkových komplikací.

Jak je AH častá? V ČR se odhaduje výskyt AH u dospělých mezi 25-64 let až na 35 %, přičemž její výskyt se zvyšuje s věkem. V ČR žije přibližně 2.5 mil hypertoniků. Je to odhad ze screeningového měření krevního tlaku ve vzorku naší populace.

Jaká je příčina AH? Většina pacientů trpí tzv. primární hypertenzí, jejíž přesná příčina není známa. Pouhých 10 % pacientů má tzv. sekundární AH, která má odstranitelnou příčinu. Z toho vyplývá, že je vždy po diagnostikování AH potřeba provést vyšetření k zjištění případných odstranitelných příčin.

Které to jsou příčiny? Je jich několik. Může se jednat o chronické onemocnění ledvin, které vede k zvýšení krevního tlaku. Jindy je to zúžení tepny, která zásobuje ledvinu krví. V dalších případech může jít o onemocnění nadledvin, kdy se vylučuje nadměrné množství hormonů, které zvyšují krevní tlak. Může se jednat i o vrozené zúžení aorty, tzv. koarktace aorty, které způsobuje zvýšení krevního tlaku na horní polovině těla. Většina těchto stavů se dá léčit a AH tak odstranit bez nutnosti dlouhodobého podávání léků.

Jak se krevní tlak správně měří? Měření krevního tlaku se má provádět v ordinaci u sedícího pacienta po 10 minutovém uklidnění s paží položenou na podložku v úrovni srdce. Správně by se mělo provést měření 3x a pokud je poprvé zjištěn zvýšený tlak, měl by být změřen na obou pažích. Nejpřesnějším tonometrem je rtuťový tonometr se správně širokou manžetou (12 cm nebo 15 cm u obvodu paže nad 33-41 cm a 18 cm u obvodu většího). Ostatní tonometry jako aneroidní by měly být pravidelně kalibrovány. Nejméně přesné jsou běžné digitální tonometry s manžetami na prst nebo zápěstí. Při měření rozlišujeme tlak systolický (tj horní hranice tlakové vlny) a tlak diastolický. Oba tlaky se vyjadřují ve formě zlomku jako například 120/80 a v jednotkách mm rtuťového sloupce. Za normální tlak považujeme hodnoty do 120-129 systolického tlaku a do 80-84. Vysoký normální tlak se pohybuje mezi 130-139 a 85-89. Za mírnou hypertenzi považujeme hodnoty 140-159/90-99. Středně závažná hypertenze je definována jako hodnoty tlaku 160-179/100-109.

V některých případech používáme i tzv ambulantní monitorování krevního tlaku pomocí přístroje, který umožňuje získat chování krevního tlaku při běžném životě nemocných. Této formy se užívá při výrazném kolísání tlaku nebo při rozdílech mezi tlakem měřeným pacientem doma a v ordinaci nebo při těžší hypertenzi, která nereaguje dostatečně na léčbu. Jindy se používá v těhotenství a v jiných speciálních situacích.

Proč je AH významná? Spolu s kouřením, cukrovkou, zvýšenou hladinou cholesterolu v krvi a obezitou je jedním z hlavních rizikových faktorů pro vznik mozkových příhod, ischemické choroby srdeční a aterosklerózy tepen dolních končetin. Prognóza pacientů s AH se liší podle úrovně krevního tlaku, přítomnosti dalších rizik a podle postižení orgánů jako srdce, mozek nebo ledviny. Proto se při zjištění AH doporučuje nyní stanovit míru celkového rizika pro pacienta.

Jak se to provádí? Existují nomogramy vycházející z epidemiologických studií, které dovolují odhad výše rizika smrtících kardiovaskulárních příhod v následujících 10 letech. Za vysoké riziko je považována hodnota ≥ 5 % (tj 5 a více % lidí zemře v následujících 10 letech na kardiovaskulární onemocnění). Za velmi vysoké riziko je považována hodnota ≥ 10 %. Osoby s již existujícím kardiovaskulárním onemocněním nebo s onemocněním ledvin mají vysoké nebo velmi vysoké riziko úmrtí v následujících 10 letech. U těch, kteří ještě nemají žádné zjevné onemocnění, stanovujeme riziko odhadem podle věku, pohlaví, kouření, hodnot krevního tlaku a hladiny cholesterolu nebo poměru celkového cholesterolu a HDL. Také diabetici jsou automaticky řazeni do skupiny vysokého rizika. Prakticky se zařazení do příslušné rizikové skupiny provádí tak, že se v nomogramu nalezne odpovídající barevné pole podle přítomnosti zmíněných rizikových faktorů.

Jaká se provádějí vyšetření u pacientů s AH? Kromě podrobného rozboru anamnézy a fyzikálního vyšetření je provedeno měření TK na obou končetinách. Dále se vyšetřuje moč na přítomnost bílkoviny, parametry funkce ledvin, hodnota krevního cukru a krevních tuků (cholesterol, triglyceridy). U vybraných skupin z vyšším rizikem se provádí ještě další vybraná vyšetření jako ambulantní monitorování TK, vyšetření srdce echokardiografií, vyšetření krčních tepen ultrazvukem a vyšetření očního pozadí. U stabilizovaných pacientů se poté provádí klinická kontrola jednou za 3 měsíce i méně často. Naopak, u pacientů s těžší AH je potřeba kontrol častěji. Při podezření na sekundární hypertenzi je potřeba provést další doplňující vyšetření jako ultrazvuk ledvin nebo ledvinových cév, CT nebo MR vyšetření ledvin a nadledvin, atd.

Jak se AH projevuje? Ve většině případů se nemusí AH nijak projevovat po mnoho let. Jindy má pouze nespecifické příznaky jako zaujetí hlavy nebo bolest hlavy. Bohužel, někdy se poprvé projeví až závažnou komplikací jako je mozková příhoda nebo infarkt myokardu. Vzhledem k tomu, že velká řada klinických studií s léky prokázala jednoznačně, že správnou a dlouhodobou léčbou AH se dá výrazně snížit riziko těchto komplikací a zlepšit přežívání nemocných, je potřeba pacienty s AH léčit i když nemají žádné potíže. Je důležité, aby to všichni nemocní správně chápali, protože jedině tak mohou spolupracovat.

Jak se AH léčí? V případě průkazu sekundárního původu se snažíme léčit základní příčinu, která k AH vedla (například ostraněním nádoru nadledvin, který způsobuje vylučováním určitých hormonů zvýšení krevního tlaku). U primární AH rozlišujeme léčbu nefarmakologickou a farmakologickou (tj. podávání léků). Proti dřívějším doporučením se léčí se i pacienti ve vyšším věku a i takoví, kteří mají zvýšen pouze systolický krevní tlak.

Co obnáší nefarmakologická léčba?

Důležité je proto poučení nemocného o povaze onemocnění a nutnosti změny životního stylu. Absolutní zákaz kouření je klíčovým opatřením. Kouření tabáku aktivuje sympatický nervový systém, poškozuje vnitřní výstelku cév a srážení krevních destiček. Prognóza nemocných, kteří přestanou kouřit, je výrazně lepší nežli těch, kteří dále kouří. Abstinence cigaret je tak nejefektivnějším sekundárně preventivním opatřením.

Tělesná aktivita, zvláště rytmický pohyb, je významnou součástí sekundární prevence ICHS. Za přiměřenou fyzickou aktivitu pokládáme takovou, kterou snáší nemocný bez dušnosti a bolesti, a po níž je příjemně unaven. Všeobecně se doporučuje aerobní aktivita se zapojením více svalových skupin (rychlá chůze, indiánská chůze, klus, jízda na kole, plavání, běh na lyžích, trenažéry). Doporučuje se cvičit 3-4x týdně alespoň 30-45 min.

Tuky s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin se považují jak za škodlivé pro rozvoj aterosklerózy a zvyšují riziko trombózy cév. Proto se radí dávat ve stravě přednost tukům s převažujícím obsahem nenasycených mastných kyselin (rostlinné oleje a tuky), které působí příznivě. Dieta s omezeným přívodem tuku, obsahujícím nižší podíl nasycených mastných kyselin, dokáže u nemocných s ICHS zpomalit progresi koronární aterosklerózy a snížit jejich celkovou úmrtnost. Je potřeba i vysoký krevní tlak a diabetes mellitus.

Dietní opatření zahrnují i omezení vyšší spotřeby alkoholu, omezení solení (do 5-6 g denně), zvýšení konzumace ovoce a zeleniny. Dále není vhodné konzumovat vyšší množství léků proti bolesti nebo používat hormonální antikoncepci.

Farmakologická léčba? Pro zahájení léčby jsou rozhodujícími faktory výše krevního tlaku, celkového kardiovaskulárního rizika a přítomnosti postižení orgánů jako srdce, mozek a ledviny. U tlaků nad 180/110 se léčba zahajuje ihned. U systolického tlaku mezi 150-180/95-110 se vyžaduje opakované naměření zvýšeného tlaku a léčba se zahajuje do 1 měsíce (v případě zvýšeného rizika ihned). U mírnější AH je možné s léčbou vyčkat 3 měsíce a mezitím uplatnit režimová opatření. V případě postižení orgánů nebo zvýšeného rizika se tehdy léčba zahajuje do 1 měsíce.

Hlavními cíli léčby je kromě snížení krevního tlaku i léčba přidružených onemocnění a odstranění všech odstranitelných rizik (zejména kouření, nadváhy, atd). Krevní tlak by měl být snížen na cílové hodnoty pod 140/90 u všech a pod 130/80 u diabetiků, pacientů se zvýšeným rizikem, po mozkové příhodě nebo infarktu myokardu, s onemocněním ledvin. Tak lze dosáhnout pokles kardiovaskulární úmrtnosti o téměř 20 % a úmrtnosti na mozkové příhody o více jak 40 %.

Jaké léky se používají? Léčbu lze zahájit jedním lékem nebo kombinací léků. Hlavní skupiny léků zahrnují tzv ACE inhibitory, kalciové blokátory, betablokátory a diuretika. Tyto léky prokazatelně snižují riziko úmrtí a komplikací AH. Často se léky kombinují, aby se posílil účinek a snížil výskyt nežádoucích účinků. Ideální je, pokud se léky vyberou nemocnému na míru – podle toho, zda má ještě další onemocnění atd. ´

Jak zlepšit léčbu AH? Je prokázáno, že léčba je účinnější, pokud se situace pacientovi dobře vysvětlí. Pokud se používají léky jednou denně místo vícekrát. Pokud se naučí měřit a kontrolovat TK doma sami. Lázeňská léčba má pouze nepřímý účinek a může zlepšit každodenní režim.

prof MUDr Josef Kautzner, CSc
přednosta Kliniky kardiologie IKEM


© Institut klinické a experimentální medicíny 2015 - 2024. Všechna práva vyhrazena.

Created by ARSY line

Pro zaměstnance

Portál
Pošta
Intranet
PACS


Zlatokop
Vema
MIS
Varování

Zavřít