Jubilejní 1000. transplantaci srdce provedli odborníci Institutu klinické a experimentální medicíny 16. června 2015. Stalo se tak 11 452 dní po tom, co byl v IKEM tento program zahájen. Pacientem s pořadovým číslem 1000, kterému lékaři zachránili tímto technicky velmi náročným zákrokem život, se stal šestapadesátiletý František Mach ze středních Čech. Nejen on, ale i všichni další pacienti po transplantaci srdce, kteří prošli rukama odborníků v IKEM, byli při této příležitosti pozváni na přátelské setkání, na němž budou mít možnost se potkat nejen spolu, ale i se svým operatérem, a vyslechnout si z úst předních odborníků nejnovější informace v oblasti, která jim samotným zasáhla nemalým dílem do života. Pozvání přijalo - a Světový den srdce tak oslaví - více než 250 pacientů, což je absolutní rekord. Dosud se takové množství pacientů po operaci srdce na jednom místě nikdy nesetkalo.
Program transplantace srdce v IKEM zahájil dvacetičlenný tým lidí 31. 1. 1984. Jubilejní tisící srdce dostal František Mach. „Já jsem měl problémy už řadu let, postupně mi bylo čím dál hůře. Nemohl jsem se skoro hýbat, zadýchával jsem se i při sebemenší námaze. Na ty poslední měsíce před transplantací nevzpomínám rád, člověk cítí, jak z něj postupně odchází život a to je děsivé. Moje srdce téměř nefungovalo. Naštěstí mi tady v IKEMu pak už pomohli, ani jsem netušil, že mám zrovna pořadové číslo tisíc. Když mi zavolali, že pro mě mají nové srdce, byl jsem neskutečně šťastný. Teď, tři měsíce po zákroku, se cítím mnohem lépe, postupně se vracím k běžnému životu a těším se co mi život ještě přinese,“ popisuje.
Za více než tři desetiletí, co odborníci tento zákrok v IKEM provádějí, dostalo nový srdeční sval celkem 827 mužů a 173 žen (data k 16. 6. 2015). „Celý proces transplantace srdce se za ty roky, jak můžu sledovat, velmi změnil. Jsou modernější léky, změnila se technika operace, protože srdce dnes našíváme jinak, než dříve, zjednodušila se i pooperační péče. Pokrok a to, že česká kardiochirurgie patří mezi světovou špičku dokládají i statistická data - v prvních letech programu jsme totiž prováděli průměrně 10-12 transplantací ročně, teď jsou čísla 4-5 krát vyšší. Loni se IKEM podílel svými 49 transplantacemi na téměř dvou třetinách těchto zákroků v Česku,“ vysvětluje prof. MUDr. Pavel Firt, DrSc., který byl i u první úspěšné transplantaci srdce v bývalém Československu a tehdejším východním bloku.
Ta se odehrála 31. ledna 1984. Prvním pacientem byl Josef Divina, kterému zákrok prodloužil život o 13 let. Na operaci se podílel dvacetičlenný tým lidí, mezi nimiž byli například kardiochirurgové Pavel Firt a Jaroslav Hejnal, kardiolog Juraj Fabián, imunoložka Věra Hašková nebo tehdejší ředitel IKEM Vladimír Kočandrle. Ti všichni od prosince 1983 drželi pohotovost - přes Vánoce i Silvestra - a čekali na vhodného dárce.
V dnešní době patří tento zákrok v IKEM k velmi dobře zvládnutým technikám. Pacientům umožňuje návrat k normálním aktivitám. Při sledování celého souboru nemocných jsme zjistili, že jeden rok po transplantaci srdce přežívá více než 80 % příjemců, pět let 70 % a 55 % přežívá více než 10 let s tím, že v posledních letech jsou výsledky ještě příznivější. „Od roku 1984, kdy úspěšný program transplantací srdce v IKEM odstartoval, jsme provedli až do dnešního dne už 1017 transplantací. Jedna z našich mladších pacientek mohla díky transplantaci srdce dokonce založit rodinu, jiní se mohli opět začít věnovat sportu. Návrat k práci a zálibám je samozřejmostí. Většina z pacientů žije úplně normální život. Když je potkáte na ulici, tak byste ani neřekli, že mají transplantované srdce,“ doplňuje přednosta Kardiocetnra IKEM prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.
Důkazem toho je i - dnes již devětasedmdesátiletý - Rudolf Sekava. Toho lékaři zachránili v roce 1984 jako třetího pacienta v pořadí - dnes se může pyšnit tím, že je nejdéle žijícím pacientem s transplantovaným srdcem v České republice a dokonce pátým nejdéle žijícím na světě. „Nové srdce mám již více než 30 let. Díky němu jsem mohl vychovat své děti, vidět vyrůstat vnoučata a věnovat se do nedávna také své práci středoškolského profesora. Když o transplantaci v tom roce 1984 lékaři mluvili jako o jediné možnosti, bál jsem se. Teď jsem šťastný, že mě přemluvili. Vlastně už těsně po zákroku jsem cítil, jak se můj stav zlepšuje. Tělesné orgány, které dříve kvůli špatně fungujícímu srdci nebyly prokrvené, a proto ochablé, najednou začaly ožívat a já jsem se tak mohl, ani ne rok po transplantaci, vrátit za katedru. Beru to jako dar. Člověk si to všechno uvědomí, až když to prožije a dostane se na hranici života a smrti. Život a zdraví jsou největší dary, které máme,“ líčí bývalý středoškolský profesor Rudolf Sekava dnes.
Dnes je průměrná čekací doba na nové srdce přibližně rok. Při hledání vhodného dárce se musí shodovat krevní skupina a rozhodující je i tělesná váha. „Na čekací listině k transplantaci je aktuálně zapsáno 60 pacientů - z toho 46 mužů a 14 žen. Ti všichni jsou kontrolováni v ambulanci srdečního selhání Kliniky kardiologie IKEM. V případě zhoršení jejich stavu jsme připraveni je přeřadit do urgentního pořadí, nebo je indikovat k zavedení mechanické srdeční podpory, která jim v čekání na vhodného dárce pomůže a jejich zdravotní stav zlepší. Transplantaci potřebují nejčastěji lidé s ischemickou chorobou srdeční a dilatační kardiomyopatií. Většinou se to týká mužů okolo 50 let,” vysvětluje doc. MUDr. Ivan Málek, CSc. z Oddělení srdečního selhání Kliniky kardiologie IKEM.
Dnešní oslava Světového dne srdce by ale nemohla probíhat bez vynikající spolupráce s dárcovskými nemocnicemi. Právě ty mají na tom, že se tolik pacientů po transplanatci srdce může na jednom místě sejít, zásadní podíl. Bez jejich vzorné péče o dárce orgánů by totiž nemohl fungovat žádný z transplantačních programů. „Za každým jedním orgánem jsou hodiny příprav, přibližně 300 telefonních hovorů mezi nemocnicemi, lékaři, koordinátory a dalšími lidmi, kteří se na odběru, převozu nebo samotné transplantaci podílejí. Všem patří obrovský dík. Jsme rádi, že se od příštího roku dostane této oblasti medicíny větší podpora také ze stran pojišťoven, které začnou dárcovským nemocnicím přispívat díky tzv. signálnímu kódu, kterým budou indikovat dárce. Nemocnice tak získá prostředky, díky kterým bude moci pozvat do služby dalšího lékaře, který se ujme této časově, medicínsky a emočně náročné práce. Bude jednat s osobami blízkými dárce a transplantačním centrem. V současné době je totiž jednou z překážek indikací dárce nedostatek personálu ve službě,“ doplňuje ředitel Institutu klinické a experimentální medicíny MUDr. Aleš Herman, Ph.D.
