Vážený pane řediteli,
V uplynulých šesti měsících jsem byl donucen svým zdravotním stavem postupně projít několika pracovišti Vašeho institutu. Začátek byl na Pracovišti preventivní kardiologie s vyšetřeními na radioizotopovém pracovišti a sonografii. Poté čtyřdenní hospitalizace na klinice kardiologie a nakonec dvanáctidenní hospitalizace na klinikách anesteziologie a resuscitace a kardiovaskulární chirurgie.
Chování Vašich lékařů mne každou minutu utvrzovalo, že jsem v péči nejlepších odborníků. Co mne však nejvíce fascinovalo a to si dovolím sdělit i za ostatní pacienty, muže či ženy, protože jsem o tom s nimi diskutoval bylo chování Vašich sester, příp. bratrů. My nemocní, někdy i vyteklí a nervózní z bolesti, jsme nebyli jejich pacienty, ale jejich milými a láskami. Celodenní péči, chirurgické zákroky prováděli nejen s odbornou profesionalitou, ale hlavně s láskou.
Od svých dvaceti let jsem nepobýval v nemocničních zařízeních. Mnohdy slyším nehezké věci o zařízeních v naší republice. Všechno je v nás lidech. Ale, aby to bylo tak krásné jako je ve Vašem Institutu, o to se s největší měrou zasluhujete Vy, vedoucí a řídící pracovníci.
Jednu výtku však mám. Velmi málo nebo vůbec se nesnažíte dostat toto krásno tuto lásku člověka k člověku do vědomí naší veřejnosti, kam je neustálým tlakem masmedií vnášena neúcta, nenávist, zloba a surové násilí.
Tímto dopisem Vám chci však poděkovat. Poděkovat za to, že jsem zdráv, že jsem poznal milé lidi, že jsem změnil názor na mladou generaci. Za to vše Vám moc děkuji. Prosím, mé poděkování tlumočte všem, s kterými jsem se setkal. Těm mladým tlumočte poděkování s mým přáním, ať se nenechají svést zkažeností světa. Takhle jim to moc sluší.
Vám, pane řediteli, přeji osobně hodně zdraví do dalšího života, mnoho štěstí a spokojenosti. K tomu ať máte hodně sil do boje proti moci politiky a peněz. Ať Váš Institut se rozrůstá a pomáhá nám všem.
Díky!