Srdeční síně (pravá a levá) jsou v dospělosti za normálních okolností od sebe odděleny tzv. síňovou (nebo též mezisíňovou) přepážkou. Tato zabraňuje mísení neokysličené krve (proudící z těla přes pravou síň a pravou komoru do plicní tepny a plic, kde dochází k jejímu okysličení) s okysličenou krví, která je z plic přiváděna plicními žílami do levé síně a dále pak vypuzována z levé komory do těla, k jednotlivým orgánům.
U lidského plodu v době těhotenství, kdy plíce nejsou ještě funkční a dítě získává okysličenou krev z matčina těla pupečníkem, je síňová přepážka otevřená, aby se okysličená krev mohla dostat ze žilního systému do systému tepenného. K jejímu definitivnímu uzávěru a oddělení okysličené krve od neokysličené dochází krátce po porodu, když dítě začne dýchat.
V některých případech však uzavření nemusí být dokonalé nebo dokonce k němu nedošlo vůbec a vzniká tzv. síňový zkrat – defekt septa síní (DSS). Podle charakteru a velikosti rozeznáváme několik druhů těchto defektů (obrázek 1). Velmi často zůstávají při absenci obtíží dlouho skryty a projevují se přetížením srdce a jeho selháváním až v dospělosti. Mohou se též vyskytovat arytmie nebo mozkové příhody v důsledku embolizace.
Jaké jsou možnosti řešení DSS ?
Máme k dispozici dva druhy řešení:
- katetrizační uzávěr pomocí tzv. septálních okluderů – tedy dvou elastických terčíků nebo disků, které jsou navzájem spojeny pružným krčkem (obr. 2)
- chirurgickou cestou – defekt je zašit nebo je všita perikardiální „záplata“
Jak probíhá výkon?
Po lokálním umrtvení je z třísla cestou žilního systému zaveden speciální katétr do pravé a poté přes defekt do levé síně. Skrz něj je pak zavedene svinutý okludér a implantován tak, že nejdříve je rozvinut disk pro levou síň, poté stažen katétr a rozvinut disk pro pravou síň (obr. 3a). Po odpojení celého systému dochází ke „smrštění“ a sepětí obou disků k sobě pomocí elastického krčku z obou stran sinové přepážky (obr. 3b), čímž ji zcela uzavřou.
Jaké mohou být komplikace výkonu?
Výkon není zcela bez rizika, nicméně v rukou zkušeného katetrizujícího lékaře se jedná o metodu bezpečnou. Při neúspěšné implantaci před odpojením okludéru lze celé intrumentárium bezpečně stáhnout zpět do katétru. Infekční komplikace jsou minimalizovány dočasným preventivním podáním antibiotik.
Závažné (život ohrožující) komplikace, jako je tvorba krevních sraženin, rozsáhlý krevní výron vyžadující krevní transfúze, poškození nebo perforace srdečních síní, poškození nebo uzávěr cév, centrální mozková příhoda (CMP) neboli mozková mrtvice s následným ochrnutím, popřípadě úmrtí, jsou vzácné.
Po výkonu
Katétr je odstraňován z tepny ošetřovatelským personálem asi hodinu po výkonu, po poklesu účinnosti protisrážlivých léků, které jsou během výkonu rutinně podávány. Po vyjmutí katétru je tepna žíla manuálně stlačena asi 10 minut a následně bandážována elastickým obvazem na dobu 6 hodin. Během této doby se poraněné místo uzavře, je však nutno dodržovat klid na lůžku, ležet na zádech s nataženou nohou na straně vpichu. Zjistíte-li přes všechna opatření známky krvácení, projevující se nejčastěji jako pocity tepla, vlhka nebo bolesti v postiženém místě, brnění nebo necitlivost dolních končetin (zvláště pak prstů) ihned informujte ošetřovatelský personál a lékaře.
Bližší pokyny na chování po tomto výkonu s ohledem na délku klidu na lůžku Vám podá ošetřující lékař.
Je zapotřebí užívat ještě dále nějaké léky?
Ano, obdobně jako po ostatních katetrizačních zákrocích. Mimo medikaci naordinovanou Vaším lékařem je podáván Anopyrin (kyselina acetosalicylová) minimálně po dobu 6 měsíců.
Zde je možno si stáhnout formulář informovaného souhlasu s prováděným vyšetřením.
