CZ
Vypnout grafiku Tisk stránky
  • Změnit
    velikost písma
  • Úvod
  • Mladá fronta DNES - Víkend/ Kardiologie je drama a adrenalin

Mladá fronta DNES - Víkend/ Kardiologie je drama a adrenalin

Bylo to trochu překvapení, když byl pražský IKEM před pětadvaceti lety zařazen do světového projektu prvních implantací srdečních defibrilátorů. Z východní Evropy byl jediný. Jan Bytešník byl u UNIKÁTNÍ OPERACE už tehdy a pacientům s arytmií pomáhá dodnes.
Více než šesti tisícům Čechů hlídá srdce. Co? Malá titanová krabička, velká sotva jako dlaň, která má hodnotu kolem milionu korun. Kardioverter-defibrilátor dokáže pomocí elektrických impulzů a výbojů zastavit příliš rychlý srdeční rytmus. Bez něj by mnohem více lidí umíralo na náhlé srdeční selhání…
Prvnímu pacientovi v tehdejším Československu implantovali první takový přístroj lékaři pražského Institutu klinické a experimentální medicíny před pětadvaceti lety. Na operaci se podílel i Jan Bytešník. Dnes patří mezi největší odborníky na arytmie srdce u nás, jako člen lékařského konzilia se stará například o Václava Havla.
Ačkoliv může být na svou práci pyšný, působí plaše a nenápadně. Ve spletitých chodbách IKEM jsme na sebe narazili až náhodou. Pár minut předtím jsem mu poslala esemesku, že na něj čekám před vchodem na kardiologické oddělení. Neodpovídal. „S mobilním telefonem se moc nekamarádím,“ přiznává a jako důkaz mi ukazuje jeho displej. Osmatřicet přijatých a zároveň nepřečtených zpráv. „Jak vidíte, psát mi nemá cenu,“ směje se.
Přístroj zachraňuje životy Byla středa 31. října 1984, na operačním sále anesteziolog právě uspal devětadvacetiletého pacienta. „Trpěl dilatační kardiomyopatií, což je vážné onemocnění srdce, kdy je postižena svalovina a zvětšuje se objem srdečních dutin. Srdce nedostatečně pumpuje krev. Pacient měl opakovaně oběhové zástavy,“ vzpomíná Jan Bytešník (62), dnes vedoucí antiarytmického oddělení. Chirurgové museli mladému muži rozříznout hrudník a defibrilátor umístit do břišní stěny. „Přístroj byl velký a objemný. Vážil kolem tří set gramů. Elektrody se přišívaly na povrch srdečních komor.“
Za dvacet měsíců používání vydal voperovaný defibrilátor do srdce třiatřicet výbojů. Pak zeslábla baterie a musel být vyměněn. Muž byl znovu operován v červenci 1986. O čtyři měsíce později zemřel. „Šlo o selhání srdce, ale proběhlo bez svědků, ani z pitvy nebylo zcela jasné, co se přesně stalo.“
Druhý pacient žil s přístrojem deset let. Třetímu operovanému slouží dodnes navzdory tomu, že má značně poškozenou levou komoru po infarktu.
Rozmach implantací nastal až v 90. letech. Přístroj se zmenšil, zákrok se podstatně zjednodušil. Loni bylo zavedeno 2 013 přístrojů, čímž se podle doktora Bytešníka řadíme mezi vyspělé evropské státy. „Ostatní státy bývalého východního bloku v počtu implantací jasně převyšujeme.“ V čem se změnilo zavádění defibrilátorů oproti minulosti?
K zavedení už stačí jen lokální umrtvení a doktoři umístí krabičku pod klíční kost. Elektrody se vedou do srdeční komory skrz žílu. „Zlepšila se i spolehlivost přístrojů. Pamatují si rytmus srdce při komplikacích, jak přístroj reagoval, můžeme vše kdykoliv zkontrolovat. Dnes operace trvá něco kolem hodiny, pacienti mohou po dvou dnech domů. Už je taky prokázáno, že defibrilátor prodlužuje život. Tím, že zabraňuje zrychlené činnosti srdce nebo ji zastaví chvíli po jejím vzniku, není srdce tak poškozováno.“ Do důchodu se nechystá Na srdci Jana Bytešníka fascinuje, jak stále pracuje bez odpočinku. „Má podivuhodné vlastnosti, i co se týká udržování rytmu. Ty arytmie mají vždy vysvětlitelný podklad, dějí se podle nějakých pravidel, proto je dokážeme zastavit,“ říká lékař …


Plné znění článku: Mladá fronta DNES 7. 11. 2009, příloha Víkend, autor: K. Komůrková

© Institut klinické a experimentální medicíny 2015 - 2016. Všechna práva vyhrazena.

Created by ARSY line

Pro zaměstnance

Intranet
Pošta
Strava
Varování

Zavřít

Tyto internetové stránky používají soubory cookie Více informací zde.

Souhlasím