CZ
Vypnout grafiku Tisk stránky
  • Změnit
    velikost písma
  • Úvod
  • ČTK/ První kardiostimulátor byl velký jako hokejový puk

ČTK/ První kardiostimulátor byl velký jako hokejový puk

Praha 18. září (ČTK) - Kardiostimulátor patří dnes k běžné lékařské praxi při léčení poruch rytmu srdce pomocí elektrických impulzů. Život prodlužuje nemocným o desítky let a ve světě bylo dosud implantováno přes dva miliony těchto přístrojů. Před 50 lety, kdy byl 8. října 1958 voperován kardiostimulátor prvnímu člověku na světě, Švédu Arne Larssonovi, měl přístroj průměr hokejového puku a vážil přes dva kilogramy. Nyní mohou některé kardiostimulátory měřit jen tři centimetry a vážit 30 gramů. U příležitosti výročí otevřela klinika kardiologie pražského IKEM nový implantační sál.

Kardiostimulátor je malá plochá krabička, která je člověku všitá pod kůži a jejíž elektrody jsou protáhnuty žílami do srdce. Nahrazuje tak částečně funkci tzv. sinusového uzlu, který se o srdeční rytmus stará v těle zdravého člověka. Moderní kardiostimulátory, jejichž miniaturizaci umožnily mikroprocesory, umí reagovat například na aktivitu člověka a přizpůsobit frekvenci srdečního tepu fyzické námaze. Životnost moderních kardiostimulátorů je pět až 26 let. Omezuje je především kapacita baterie.

Poslední novinkou je "home monitoring", kdy na srdce prakticky nepřetržitě dohlížejí odborníci z dálky. Kardiostimulátor v sobě totiž má komunikační čip, který bezdrátově přenáší údaje do vysílače. Ten vypadá jako mobilní telefon. Jednou denně se pak spojí s centrem a odešle tam údaje o srdci, ale třeba i stavu baterie.

V Československu byl první kardiostimulátor voperován v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v roce 1962. Nyní je v ČR na pomoc kardiostimulátoru odkázáno zhruba 6000 lidí.

Život s kardiostimulátorem není nijak složitý. Pacienti by se pouze neměli dostat do kontaktu se silným elektrickým polem. "To by znamenalo třeba vylézt na nějaký televizní vysílač nebo se ocitnout se příliš blízko průmyslovým svářečkám," řekl primář kardiologické kliniky pražské střešovické nemocnice Libor Kameník, který letos v červenci implantoval prvnímu českému pacientovi přístroj nové generace Cylos 990, který lze snadno programovat. Rizikem mohou být podle Kameníka mobily, které by se ke kardiostimulátoru neměly přiblížit na menší vzdálenost než deset centimetrů.

Švéd Arne Larsson si díky kardiostimulátoru prodloužil život o 43 let. K jeho zavedení 8. října 1958 byl donucen po otravě z ústřice z roku 1955, kdy pracoval jako inženýr na Asuánské přehradě v Egyptě. Kardiostimulátor mu zavedli v Karolinské nemocnici v Solně kardiochirurg Ake Senning s inženýrem Runem Elmquistem.

První přístroj, ze kterého trčely dráty pro dobíjení baterie, ale fungoval v těle Larssona jen asi šest hodin. Proto mu později implantovali jiné zařízení, které vydrželo dva dny. Larsson zemřel v prosinci 2001 ve věku 86 let, přičemž příčinou jeho úmrtí nebylo nemocné srdce, ale jeho stáří. Za svůj život měl v těle 26 různých kardiostimulátorů.

První zmínky o pokusech s lidským zdravím a elektřinou jsou již ze starého Řecka. Řekové prý využívali k léčení pozoruhodných vlastností některých ryb, které dokážou vyvinout elektrický výboj. Také slavný americký vědec Benjamin Franklin se snažil uzdravovat ochrnuté svaly zaváděním statické elektřiny.

V roce 1889 navrhl fyziolog John McWilliam zařízení, které by vysíláním elektrických impulzů do nečinného srdce mohlo vyvolat srdeční činnost. Funkční přenosný kardiostimulátor zkonstruoval v roce 1928 australský doktor Mark Lidwell. O čtyři roky později vymyslel podobný přístroj americký doktor Albert Hyman, jenž jej nazval "artificial pacemaker", termínem, který se v angličtině pro kardiostimulátor dodnes používá.

Po dalších pokusech a švédském prvenství v roce 1958 voperovali o dva roky později americký inženýr Wilson Greatbatch s doktory Williamem Chardackem a Andrewem Gagem sedmasedmdesátiletému muži elektrody a poté generátor pulzů - kardiostimulátor. Pacient operaci přečkal a zemřel o dva roky později přirozenou smrtí. O rok později už tým hlásil 15 úspěšných operací. Greatbatch prodloužil také životnost baterie a uzavřel kardiostimulátor do nerezového pouzdra.

S rychlým rozvojem počítačů se miniaturizovaly a zlepšovaly i kardiostimulátory. Nízkou životnost baterií vyřešily v 70. letech lihtiové články, které výrazně prodloužily životnost přístrojů, programovatelné stimulátory zase umožnily zavést různé "tepy" kardiostimulátoru. Jako materiál se nejvíce osvědčil titan nebo plast.


© Institut klinické a experimentální medicíny 2015 - 2016. Všechna práva vyhrazena.

Created by ARSY line

Pro zaměstnance

Intranet
Pošta
Strava
Varování

Zavřít

Tyto internetové stránky používají soubory cookie Více informací zde.

Souhlasím