CZ
Vypnout grafiku Tisk stránky
  • Změnit
    velikost písma

Historie

Ústav pro choroby oběhu krevního a Klinika kardiologie

Založením Ústavu pro choroby oběhu krevního (dále ÚCHOK) 2. října 1951 se podařilo vytvořit základnu k propojení klinické a experimentální činnosti, která umožnila řešit výzkumné úkoly na evropské, a v některých směrech i světové úrovni. 

ÚCHOK byl po Národním mexickém kardiologickém ústavu druhým svého druhu na světě. Organizoval a aktivně prováděl výzkum na poli hypertenze, aterosklerózy, koronárních nemocí a porušené regulace krevního oběhu. Později se zaměřoval na výzkum chlopenních vad v souvislosti s rychle se rozvíjející kardiochirurgií, výzkum cor pulamonale a výzkum onemocnění periferních cév.

Ústav byl situován v pavilonu B5 Thomayerovy nemocnice. Od roku 1951 do roku 1953 sídlil v pavilonu B3 Thomayerovy nemocnice, 27. května 1955 se přemístil do svého definitivního působiště v pavilonu B5, kde později sídlily II. interní výzkumná základna IKEM a Klinika kardiologie IKEM, které na ÚCHOK navázaly.

První ředitel ÚCHOK - profesor Klement Weber

Zakládajícím ředitelem ÚCHOK byl Klement Weber, který vynikl svými průkopnickými pracemi o vlivu kalia na myokard. V roce 1926 uveřejnil monografii o arytmiích (Weber K. Arytmie. Praha, Česká akademie věd a umění 1926, 19, 423). Zástupcem ředitele a současně vedoucím vědecké rady ÚCHOK byla výrazná osobnost, skvělý vědec, pedagog a člověk Jan Brod. Oba - Weber i Brod - byli pilíři ústavu, jehož nosnou konstrukci podpíral po stránce klinické a lidské další skvělý člověk, primář Karel Bergmann, který přišel rovněž z Bulovky (stejně jako později světoznámý Vilém Ganz). Brod přišel z I. interní kliniky 1. Lékařské fakulty Karlovy univerzity v Praze. Díky těmto a několika dalším osobnostem vznikl výzkumný ústav, který měl dobré předpoklady k práci.

Z celkového počtu 20 lékařů v roce 1951 měli větší zkušenost s vědeckou prací jen někteří, proto museli právě oni obsáhnout nejen plnění úkolů výzkumu, ale i výchovu všech mladších pracovníků k vědecké práci i k péči o nemocné.

profesor Klement Weber

Skladba ÚCHOK

Při svém vzniku měl ústav klinické oddělení s 80 lůžky, ambulanci, RTG oddělení, biochemickou laboratoř, experimentální oddělení, vývojové dílny, oddělení dokumentace a statistiky včetně knihovny.

ÚCHOK byl rozdělen do několika skupin podle vědeckého zaměření. Pracovní skupinu hypertenze a ledvinových chorob vedl Jan Brod, skupinu onemocnění věnčitých tepen Vilém Ganz, skupinu aterosklerózy Tibor Zemplényi, skupinu regulace krevního oběhu Zdeněk Fejfar a skupinu vyšší nervové činnosti Valtr Ehrlich. Ze skupiny regulace krevního oběhu později vznikla kardiopulmonální skupina, kterou vedl profesor J. Widimský, a skupina periferní cirkulace, kde výrazných úspěchů dosáhli Ivo Přerovský, Anna Hlavová a Jiří Linhart. V 60. letech vznikla i skupina epidemiologická, vedená Jiřím Fodorem. V roce 1966 měl ústav celkem 151 zaměstnanců, z toho 33 lékařů a 6 vysokoškoláků a jen 6 (4%) administrativních pracovníků. V ústavu pracovali s elánem také další lidé: zdravotní sestry, laboranti, techničtí pracovníci a pomocný personál.

V roce 1964 se konal v Praze Evropský kardiologický kongres, na němž přednesli pracovníci ústavu celkem 12 přednášek. Bohatá byla i účast pracovníků ÚCHOK na Evropském nefrologickém kongresu v Praze v roce 1963, jehož prezidentem byl Brod.

Druhý ředitel ÚCHOK - profesor Jan Brod

Z dřívější práce na I. Interní klinice 1. Lékařské fakulty UK Praha pocházejí velmi originální práce Broda a Fejfara o srdečním selhání. Studiem vlivu dibenaminu na nervové faktory srdečního selhání položili základy vazodilatační léčby, která byla uvedena do praxe až o 25 let později.

Zjistili i mechanizmus nykturie u nemocných s chronickým srdečním selháním, způsobený zvýšeným prokrvením ledvin v době spánku vlivem uvolnění splanchnické vazokonstrikce v nočních hodinách.

Hypertenze vedená profesorem Janem Brodem

V počátečních letech ÚCHOK se snažila Brodova a Fejfarova skupina najít způsob, jak určit faktory, které by mohly být rizikovými ukazateli budoucího vzniku hypertenze u dosud zdravých osob, a to jak v dospělosti, tak u mladistvých. Mladiství byli vyšetřováni pomocí celé řady testů - emočním, ortostatickým, fyzickou zátěží, reakcí na náhlý zvukový podnět nebo bolestivý podnět při ochlazení. Představa byla taková, že ti, kdo budou reagovat na tyto podněty nadměrným zvýšením krevního tlaku, budou v budoucnosti ohroženi vznikem hypertenze (Fejfar a spol. 1954). Škoda, že studie nevyústila v dlouhodobé sledování, mohla tak vzniknout „evropská Framinghamská studie“.

profesor Jan Brod

Práce profesora Broda a jeho skupiny řešila dvě oblasti výzkumu: hypertenzi a nefrologickou problematiku. Výzkum hypertenze se soustředil na etiopatogenezi hypertenze. Brod a spol. sledovali vliv emoční zátěže na krevní oběh u hypertoniků i u normotoniků. Vypracovali sledování nejen celkové hemodynamiky, ale sledovali i průtok krve splanchnickou oblastí, svaly a kůží. Zjistili, že při emočním podnětu nastává vazokonstrikce ve splanchnické oblasti, ledvinách a kůži, a vazodilatace ve svalech. Podle Broda a spol. je podstatou esenciální hypertenze fixace oběhové reakce na emergentní situace. Je velice zajímavé, že přestavba hemodynamiky během emočního podnětu u hypertoniků je vlastně shodná s hemodynamickou přestavbou u srdečního selhání. Připomíná fylogeneticky starou přípravu na boj nebo útěk (Cannon). Vývojový mechanizmus z dávnověku, kdy se organizmus člověka často musel připravit na "boj nebo útěk".

Juvenilní hypertenze

Originální práce pocházely i z oblasti juvenilní hypertenze. Bylo zjištěno, že při juvenilní hypertenzi je u většiny hypertoniků zvýšen minutový výdej srdeční (Widimský a spol. 1957). Tyto nálezy byly později potvrzeny celou řadou amerických a evropských autorů. Hemodynamika juvenilní hypertenze byla později studována nejen v klidu, ale i při zátěži a porovnána s hemodynamikou zdravých osob a hypertoniků středního věku. Hypertenze začíná tedy zvýšením minutového výdeje. Při zátěži však periferní cévní odpor klesá k normálním hodnotám, na rozdíl od hypertoniků středního věku, kde ani při maximální vazodilataci neklesá periferní cévní odpor k normálu. Hypertenze u juvenilních hypertoniků začíná tedy nejen zvýšením minutového výdeje srdečního, ale také neschopností adekvátní vazodilatace v klidu. Navíc bylo zjištěno, že při hypertenzi stoupá i plicní cévní rezistence.

Tyto práce měly i své pokračování a byla sledována dlouhodobá prognóza juvenilní hypertenze po 22 a 33 letech. Ukázalo se, že mezi nejdůležitější faktory určujícími dlouhodobou prognózu hypertenze mladistvých patří rodinná anamnéza a výše výchozího krevního tlaku.

Lokální termodiluce profesorů Viléma Ganze a Arnošta Froňka (USA)

Arnoštu Froňkovi a Vilému Ganzovi se podařilo vypracovat původní metodu měření průtoku různými cévami metodou lokální termodiluce. Na rozdíl od klasické termodiluce, určující minutový výdej srdeční vstřikem fyziologického roztoku do pravé síně a detekcí změn teplotních v plícnici, zhotovili cévku, kterou se fyziologický roztok vstřikoval v plícnici a změny teploty se detekovaly rovněž v kmeni plícnice. Bylo to umožněno speciálním tvarováním katétru. Jejich originální práce porovnala stanovení minutového výdeje klasickou metodou a lokální termodilucí a byla uveřejněna v časopise Circulation Research (Froněk a Ganz 1960).

Ganz použil tuto metodu také pro měření průtoku krve končetinou (Ganz a spol. 1964) a měření koronárního průtoku (určoval lokální termodilucí výtok krve ze sinus coronarius - Ganz a spol. 1964). Ganz rozvinul dále tyto své práci po emigraci do USA v roce 1965 a světové proslulosti získal jím vyvinutý a v USA sériově vyráběný Swan-Ganzův katétr (prof. Swan byl vedoucím dr. Ganze v Los Angeles).

The Pulmolary Artery Catheter


První neselektivní koronarografie v ÚCHOK

Celá řada pracovníků ÚCHOK se účastnila - jak organizačně, tak aktivně přednáškami - dosud jediného, v Praze organizovaného Evropského kardiologického kongresu v roce 1964.

Zbyněk Píša s Janem Hammerem, Rudolfem Dejdarem a dalšími (R. Trávníček a J. Buda z Ústavu klinické a experimentální chirurgie, dále ÚKECH) zavedli do praxe koronární arteriografii vstřikem kontrastní látky do bulbu aorty.

První koronární jednotka v Československu

První koronární jednotka v Československu vznikla iniciativou Hammera a Budy v roce 1966. Byla umístěna na kardiochirurgii v představě, která příliš předstihovala dobu - že koronarochirurgické zákroky budou tvořit důležitou součást léčby. O dva roky později pak byla přemístěna do Ústavu chorob oběhu krevního, kde je dosud, a představuje jedinou koronární jednotku pro obyvatele Prahy 4.

První kardiostimulace ÚKECH

Již v roce 1964 podával na Evropském kardiologickém kongresu v Praze Peleška a spolupracovníci z ÚKECHu a ÚCHOK zprávu o svých dvouletých zkušenostech s kardiostimulací v léčbě nemocných s Adams-Stokesovým syndromem a kompletním A-V blokem. Připomeňme snahu Jana Hammera snížit výskyt náhlé smrti v populaci rozšířeným použitím defibrilátorů, které navrhoval umístit na všech místech, kde se shromažďuje více lidí (např. stadiony atd). Teprve nyní, díky technickému rozvoji defibrilátorů, se tato myšlenka v USA začíná uplatňovat a uvažuje se o možnostech použití defibrilátorů i v letadlech nebo v rodinách vysoce ohrožených jedinců.

Výzkum skladby cévní stěny při ateroskleróze

Tibor Zemplenyi se se svými spolupracovníky, např. Olgou Mrhovou, soustředil na výzkum cévní stěny z hlediska metabolického v patogenezi aterosklerózy.

Měřili široké spektrum enzymatické aktivity cévní stěny. Zjistili například, že v modelu experimentální aterosklerózy králíků aktivita dehydrogenáz klesá a aktivita fosfatáz stoupá v cévní stěně dříve, nežli lze prokázat morfologické změny.

První primárně-preventivní mezinárodní, dvojitě slepá studie o vlivu snížení cholesterolu clofibrátem

Této studie iniciované kardiovaskulárním oddělením WHO Ženeva, které vedl od roku 1957 Zdeněk Fejfar, se účastnilo 15 000 osob - 1/3 z pražského IKEM, 1/3 z Edinburghu a 1/3 z Budapešti. Tato studie jako první na světě prokázala, že snížení hladiny cholesterolu o 9-10 % vede ke snížení koronárních příhod o 20 %. Touto studií bylo prokázáno, že hypercholesterolémie není jen rizikovým faktorem, ale i jedním z kauzálních faktorů rozvoje koronární aterosklerózy.

Nežádoucí účinkem léčby clofibrátem bylo nevýznamné zvýšení morbidity a mortality. Tato studie měla takový význam pro výzkum aterosklerózy a její prevenci, že časopis British Heart Journal jí věnoval neuvěřitelných 49 stránek. Clofibrátová studie byla zároveň první velkou mezinárodní studií v oblasti výzkumu kardiovaskulárních chorob provedenou u nás.

Angiologie

Důležité byly zejména studie, které prokazovaly, že podstatou varikózních žil je vrozený defekt kolagenu v žilní stěně nedostatečně kompenzovaný nepravidelným bujením svaloviny.

Kardiopulmonální skupina

Výzkum se soustředil na zhodnocení možnosti klinické neinvazivní diagnostiky cor pulmonale (monografie v češtině a němčině) a na patofyziologii plicní hypertenze u cor pulmonale. Bylo zjištěno, že i u cor pulmonale při plicních onemocněních je přítomna vazokonstrikce v plicním řečišti, kterou lze farmakologicky ovlivnit (Widimský a spol. 1960, 1961). Byla vypracována neinvazivní diagnostika plicní hypertenze korelací neinvazivních metod s přímým měřením tlaku v plícnici. Byla intenzivně studována hemodynamika při plicní embolizaci nebo u nemocných dlouhodobě přežívajících pneumonektomii (Staněk a spol.). Okluze hlavní větve plícnice balónkovou cévkou představovala model akutní plicní hypertenze podobně jako u akutní plicní embolie a byla sledována odezva akutní plicní hypertenze na srdce. Není možné vypočítávat všechny práce z oblasti plicní hypertenze, jsou však obsaženy v monografii Plicní hypertenze vydané česky a německy v nakladatelství Thieme Verlag.

Pracovníci ÚCHOK vedoucími kariovaskulárního programu v SZO

Pro mezinárodní kontakty bylo důležité, že se Zdeněk Fejfar stal v roce 1959 vedoucím kardiovaskulárního oddělení WHO ústředny v Ženevě a Zbyněk Píša v roce 1964 vedoucím evropské části WHO pro kardiovaskulární choroby v Kodani. Díky velké přednáškové i publikační aktivitě bylo rovněž možné, že prof. J. Widimský byl v 70. letech zvolen nejdříve členem výboru Evropské kardiologické společnosti, později jeho viceprezidentem.

prof. MUDr. Zdeněk Fejfar, DrSc.

Emigrace členů ÚCHOK 1968

ÚCHOK díky svému vedení představoval "oázu" v těžkých, zejména 50. letech. Nikdy se netěšil přízni vedoucích představitelů státu. Ve druhé polovině 50. let byl ÚCHOK podroben politickým prověrkám, jejichž cílem bylo propustit celou řadu pracovníků. Ústavu byla vytýkána přílišná orientace na "západní vědu", což se projevovalo nejen četnými publikacemi v předních západních časopisech, ale i skutečností, že ÚCHOK byl podle vyjádření nestora americké kardiologie prof. E. Braunwalda z Bostonu jediným známým kardiologickým pracovištěm tehdejší ČSR v USA.

Politické i odborné směřování pracoviště se projevilo i v roce 1968, kdy největší vlna emigrace postihla právě ÚCHOK. Odešlo 14 vysokoškoláků, včetně jeho ředitele Broda. Jejich uplatnění na nejlepších západních univerzitách dokládá vysokou odbornost ÚCHOK (7 kolegů se stalo profesory na prestižních severoamerických univerzitách - Douša, Ehrlich, Fencl, Fodor, Froněk, Ganz, Zemplenyi).

Výzkumná činnost ÚCHOK

Výzkumná činnost ÚCHOK se soustřeďovala na oblasti patogeneze, patofyziologie a diagnostiky. Velký důraz byl vědeckou radou ÚCHOK kladen na práce originální. Publikační činnost byla intenzivní, např. v letech 1960-1962 uveřejnili pracovníci 238 originálních prací (v tomto počtu nejsou zahrnuta abstrakta nebo referáty). Vedením ústavu byla vysoce ceněna spolupráce s lékařskými fakultami a některými teoretickými ústavy, včetně ústavů ČSAV.

Vznik II. interní výzkumné základny

V roce 1971 vzniká IKEM integrací čtyř, do té doby samostatných výzkumých ústavů a 2 laboratorních celků. Z ÚCHOK tak vzniká II. interní výzkumná základna IKEM. Přednostou se stává prof. J. Widimský.

70. léta jsou charakterizována nejen rozvojem koronarografie, ale také koronární chirurgie.

profesor Jiří Widimský

V 80. letech se přednostou stal prof. Fabián a toto období je spojeno především se začátkem transplantací srdce.

Klinika kardiologie

Po revoluci v roce 1989 se stává přednostou Kliniky kardiologie prof. Vladimír Staněk.

profesor Vladimír Staněk

Písemnictví

  • Fejfar Z., Brod J. The mechanism of general hemodynamic changes in heart failure. Acta Med. Scand. 1954; 148: 247
  • Fejfar Z. Haemodynamic changes in cardiac failure. Acta Cardiol. (Brux.) 1958; 13: 227
  • Fejfar Z., Fejfarová M., Bergmann K., Brod J. Haemodynamic changes during acute pulmonary oedema. Cardiologia (Basel) 1959; 34: 233
  • Fencl V., Hejl Z., Jirka J., Brod J. Changes of blood flow in forearm muscle and skin during acute emotional stress (mental arithmetic). Clin. Sci. 1959; 18: 491
  • Hejl Z. Changes in cardiac output and peripheral resistance during simple stimuli influencing blood pressure. Cardiologia (Basel) 1957; 31: 375
  • Hlavová A., Linhart J., Přerovský I., Ganz V., Froněk A. Leg blood flow at rest, during and after exercise in normal subjects and in patients with femoral artery occlusion. Clin. Sci 1965; 29: 555
  • Jirka J., Widimský J., Kasalický J. The effect of unilateral pulmonary artery occlusion on renal function in subjects with chronic pulmonary disease. Clin. Sci. 1965; 29: 119
  • Linhart J., Přerovský I. The role of hypoxia in venous hyperreactivity in cardiac failure. Cardiologia (Basel) 1961; 38: 21
  • Mrhová O., Zemplényi T., Lojda Z. The beta-glucuronidase activity of the aorta in early stages of experimental atherosclerosis. J. Atheroscl. Res. 1963; 3: 44
  • Peleška B., Špaček B., Klain M., Buda J., Píša Z., Hammer J. Two years experience with the treatment of A-V block and Adams-Stokes syndrome with an implanted cardiac pacemaker. IV.Congressus cardiologicus europaeus, Pragae 1964, Abstracts P 256-7
  • Píša Z., Hammer J., Dejdar R., Trávníček R., Buda J. The clinical application of coronary arteriography. Cor Vasa 1964; 6: 99-103
  • Staněk V., Widimský J., Hurych J., Petříková J. Pressure, flow and volume changes during exercise within pulmonary vascular bed in patients after pneumonectomy. Clin. Sci. 1969; 37: 11-22
  • Ulrych M., Hejl Z., Hofman J. Cardiac and renal hyperresponsiveness to acute plasma volume expansion in hypertension. Am. Heart J. 1964; 68: 193
  • Widimský J., Valach A., Dejdar R., Fejfar Z., Bergmann K., Vysloužil Z., Lukeš M. Cardiac failure in cor pulmonale due to pulmonary tuberculosis. Cardiologia (Basel) 1959; 35: 154
  • Widimský J., Valach A., Dejdar R., Fejfar Z., Vysloužil Z., Lukeš M. The electrocardiographic pattern of right ventricular hypertrophy in cor pulmonale. Cardiologia (Basel) 1960; 36: 287-308
  • Widimský J., Dejdar R., Kubát K., Valach A., Vysloužil Z., Lukeš M., Kruml J. Cor pulmonale bei Lungentuberkulose. VEB Fischer Verlag Jena 1963
  • Widimský J., Kasalický J. Cardiovascular adaptation to acute pulmonary hypertension.Medicina Thoracalis 1964; 21: 369-383
  • Widimský J., Kasalický J., Přerovský I., Dejdar R. Central haemodynamics in recurrent embolism. Am. Heart J. 1966; 71: 206-215
  • Widimský J., Hurych J., Staněk V., Kasalický J. Effect of unilateral pulmonary artery occlusion on pulmonary circulation in patients with pulmonary hypertension in mitral stenosis. Br. Heart J. 1969; 31: 172-177
  • Widimský J., Daum S., Herzog H., (Eds.) Pulmonary circulation. Selected papers of the International Symposium on Pulmonary Circulation I, Prague S. Karger, Basel. Progr. Respir. Res. 1970, vol. 5, 463 s.
  • Widimský J. (Ed.) Pulmonary Hypertrension. Selected papers of the International Symposium on the Pulmonary Circulation II., Prague. S. Karger, Basel. Progr. Respir. Res. 1975; 9, 318 s.
  • Widimský J. (Ed.) Pulmonary embolism. Selected papers of the International Symposium on Pulmonary Circulation III., Prague, 1979. S. Karger, Basel. Progr. Respir. Res. 1980, 13: 189 s.
  • Widimský J., Herget J., Mlczoch J. (Eds.) Pulmonary circulation in chronic pulmonary diseases. Selected papers of the International Symposium on Pulmonary Circualtion IV. Prague. S. Karger, Basel. Progr. Respir. Res. 1985, 20, 150 s.
  • Widimský J., Herget J. (Eds.) Pulmonary blood vessels in lung disease. Selected papers of the International Symposium on Pulmonary Circulation V, Prague 5.-7.7.1989. S. Karger, Basel. Progr. Respir. Res. 1990, 26. 150 s.
  • Zemplenyi T., Lojda Z., Grafnetter D. The relationship of lipolytic and esterolytic activity of the aorta to susceptibility to experimental atherosclerosis. Circul. Res. 1959; 7: 286
  • Zemplenyi T. Enzymes of the arterial wall. J. Atheroscl. Res 1962; 2: 2

© Institut klinické a experimentální medicíny 2015 - 2024. Všechna práva vyhrazena.

Created by ARSY line

Pro zaměstnance

Portál
Pošta
Intranet
PACS


Zlatokop
Vema
MIS
Varování

Zavřít